Diary

Bude tento rok konečně ten šťastný?

1. ledna 2013 v 1:19 | Mili
Jak na Nový rok, tak po celý rok....

Vždycky jsem se tímhle heslem snažila řídit...a tak jsem 31. prosince vždycky hýřila optimismem...koukala se z okna na ohňostroj a říkala jsem si jooo tenhle rok bude skvělej! Musí bejt!...Ale nikdy se tak nestalo...
Pro mě osobně byl rok 2012 poměrně dost špatnej:-(... v rodině mi onemocněla sestřička, dokonce až tak, že jí museli odvézt do nemocnice:'-(...pak se to spravilo a špatnou zprávu jsem se dozvěděla o mamince, že bude muset na operaci:'- (to už mě málem položilo úplně a v nepodlení řadě jsem na vyskoké nezvládla zkoušku z matematiky, takže jsem nemohla postoupit do třetího závěrečného ročníku...když to tu tak vypisuju a vidím, co mě všechno potkalo začínají se mi do očí drát slyzy:-(...A právě ot om je můj dnešní článek...jak jsem říkala na začátku :vždycky jsem hýřila optimismem a s úsměvem na tváři jsem vítala nový rok....dnes sedím...tiše piju alkohol a po tvářích se tu a tam zakoulí nějaká ta slza (co si budu nalhávat hodně slz)...a tak si říkám...možná mám letos toho úplně nejsmutnějšího silvestra, ale třeba o to lepší bude tento rok...rok 2013- že by se konečně symbolika nešťastného čísla stala pro jednu osůbku jménem Mili konečně tou pravou?
Třeba ano:-) a o cestě za lepším rokem vám budu podávát reporty tady na blogu:-P.....Krásný nový rok 2013 vám ze srdce přeje vaše Mili♥ Jo a hlavně to zdravíčko, protože to je to nejdůležitější o zbytek můžete zabojovat, ale zdraví je nevyzpytatelný...mám vás ráda:-* Jo jen tak mimochodem na té fotce je moje maličkost:D

Moje nová holka:-)

21. prosince 2012 v 20:25 | Mili





A jako správný muzikant jsem jí dala už i jméno...tak prosím toto je moje Stella:D...Už strááášně dlouho jsem si přála umět hrát na nějaký nástroj a přinejlepším na klavír nebo kytaru...jelikož klavír je na náš byt poněkud neskladný jasná volba byla ta kytara a já teď mám neuvěřitelnou radost...letošní Jěžich mi prostě splnil moje dlouholeté přání:-)juhůůůůů!....Možná až se časem něco pořádnýho naučím tak na můj bloček hodím i video, ale to nevím jestli se odvážím...ale chtěla bych:-)...


Mějte se zatím všici moc krásně o vanočních svátcích:-) A'ť se vám plní vaše přání ať už jsou jakákoliv:-)

Přemýšlím, že si pořídím domácího mazlíčka:-)

1. prosince 2012 v 1:14 | Mili
Po dlouhé době píšu novinky ze svého nudnééého života:D....Jak sám nadpis napovídá, docela dost se ségrou rozmýšlíme, že bychom si po Vánocích koupily nový přírustek do naší tří členné rodiny:-)..Konkrétně by to měl bý zakrslý králíček pokud možno samička, protože když mi bylo 11 let měla jsem králičku, která se jmenovala Sára a mě se po ní od té doby co odešlaa do zvířecího nebíčka moc stýská:-(
Úplně jsem se do tý myšlenky pořídit si zvířatko ponořila...mamka by s tím sice vůbec nesouhlasila, ale když jednou přijde domů z práce a králíček bude už doma pochybuju, že by nezměkla... Sárinku měla taky moc ráda:-)

Se ségrou už vymýšlíme i jména:-) já jsem chtěla aby se jmenovala Majla, Dakota nebo Aria, ale pak jsme se společně domluvily na jménu Fornettka já nevím jak vám ale...přijde mi to docela roztomilý:-) :D a vždycky se mi líbilo, když jsem potkala někde někoho, kdo měl zvíře, které se svým způsobem jmenovalo legračně a originálně...jedna ségřina kamarádka měla třeba pejska, kterej se jmenoval Tequila:-) a to se mi fakt moc líbílo:-)

Z mého okna:-)

27. října 2012 v 15:13 | Mili
Osobně sice nejsem moc příznivcem zimy, ale když jsem ráno vstala z postele a vyděla tu bílou peřinku, tak se mi okamžitě vykouzlil úsměv na tváři:-)...a tady je pár fotek, které jsem zachytila z mého okna:-) Předem upozorňuji, že fotím obyčejným(poměrně i levným) foťákem od Kodaku, takže kvalitka nic moc:-)ale mě se to i tak líbí:-) Hlavně ty dvě tramvaje jak se krásně míjejí-i když je to dost rozmazaná fotka:D:-)↓↓


Já tomu klukovi fakt nerozumim!

2. října 2012 v 22:15 | Mili
Ti drazí z vás, kteří si přečetli můj minulý článek vědí o kom je řeč. Před dvěma týdny mi poslal onu osudnou sms, která vlastně znamenala konec našeho "vztahu" a zároveň kamarádství(spíše tedy kamarádství o vztahu se moc hovořit nedá. Od onoho dne jsem se každou noc před usnutím modlila za to aby napsal...cokoliv...třeba jen jak se máš, abych věděla, že chce semnou zůstat v kontaktu alespoň jako kamarád jak slíbil....A ono přání se splnilo...On předevčírem skutečně napsal ahoj jak se máš...jenže ono by bylo možná lepší, kdyby to nikdy neudělal. Vždycky jsem byla toho názoru, že když se někdo někoho zeptá jak se dotyčný má...tak to dělá z toho důvodu, že ho to opravdu zajímá, že chce začít nějaký rozhovor...popovídat si. Ale to jsem se asi mýlila.
Když na mě vyskočilo okýnko s jeho jménem, nejdřív sem ani nedýchala..znovu jsem si vzpoměla na to co jsme spolu zažili a byla jsem šťastná, že vůbec napsal, že je to charakter, kterej chce alespoň to kamarádství zachránit. Tak jsem mu odpověděla a zeptala se, co on a co jinak dělá jak mu jdou zápasy... čekala bych, že když se někdo někoho na něco zeptá tak dostane odpověď...ale nééé pán je asi z jiný planety, kde se asi lidé neobtěžujou své "kamarádce" odpovídat....Tak proč sakra vůbec psal? Proč se obtěžoval kliknout na moje jméno a ztrávit 10 vteřin svýho drahocennýho života, aby mi napsal 4 slova pak se odpojil a už neodpověděl. Co to je? To jsem opravdu nikdy nezažila.... a já myslela, že je to normální dospělej kluk, ale opět se asi projevila moje naivita:-( Zrovna, když už jsem konečně usínávala s pocitem, že se kvůli němu nebudu trápit-že na to je život krátkej a měla bych si ho užívat, začlo nové kolo, kdy jsem pokaždý ze školy běžela abych zapla net(s takovou tou blaženou naivitou, kdy jsem se usmívala a čekala jak tam bude jeho psaní) a přečetla si jeho odpověď, která vlastně nikdy nepřišla a ani nikdy nepřijde a asi o ní už ani nestojim...
Jen je to celý prostě k nepochopení...opravdu opakuju se, ale tohle sem nikdy z žádným klukem nezažila takže doufám, že je to poprvé a naposled...nejradši bych mu od plic napsala, že lituju chvil, které jsem s ním strávila a nejvíc že lituju "oné" nejdůležitější chvíle!!Která byla důležitá asi jen pro mě ...pro něj to nejspíš bylo jen....:'-(:'-(...škoda mluvit.... Ale už neztratím ani jedinou sekundu ze svého života kvůli tomuhle člověku, který se teď někde usmívá a baví, zatímco já po nocích mokřím polštář slzama:-(....Jsem opravdu ráda, že mám svůj blog a, že jsem se z toho konečně dokázala vypsat.

Po dlouhé době...

29. září 2012 v 12:51 | Mili
S hrůzou jsem zjistila, že už jsem opravdu dlouho nic nenapsala (což třeba spoustu lidí ocenilo:D) ale já ne:-) Mám svůj blog ráda, tak se budu snažit se tu zase objevovat častěji.
No není tomu tak dávno, co jsem k blogu zasedla a chtěla napsat super, optimistický článek plný dojmů z nové "možná lásky".
Bylo to asi před 14ti dny,kdy jsem otevřela stránku blogu a už jsem měla prsty na klávesnici a chtěla jsem se pochlubit jakého skvělého a dokonalého kluka jsem poznala(znali jsme se teda už 2 roky-ale jen jako kamarádi), když v tom na mě zavolala mamka, že s něčím potřebuje pomoct, tak jsem stránku vypnula a řekla si: No což napíšu to zítra…'Jenže to jsem nevěděla, že o den později už bude všechno jinak:-(
Je to tedy všechno takový komplikovaný, takže kdybych to měla popisovat do detailů, byl by to román. Ale ve zkratce, jak už jsem řekla s tím klukem jsem se znala už přes dva roky z vejšky, ale byl to prostě jen můj kamarád, který byl na víc zadaný a ačkoliv to byl opravdu moc krásný kluk, po kterém div nejely i naše mladé profesorky ve škole, já na něj nikdy nekoukala jinak než jako kamarádka. Jenže v srpnu jsem se dozvěděla, že on by mě rád poznal i z jiné stránky než z té kamarádské(což mi docela vyrazilo dech, protože jsem si rozhodně nikdy ničeho nevšimla: -)) a tak jsme se na jedné akci s našima společnýma kamarádama dali tak nějak "na zkoušku" dohromady…Jenže nejprve to nešlo->z mé strany a já mu napsala, že je pro mě težký ho brát jinak než jen jako kamaráda…což ho mrzelo a vypadalo to, že to skončí dřív než to začalo. Jenže jsme to zkoušeli dál a ve chvíli kdy jsem konečně zjistila, že tohodle kluka začínám mít ráda víc než jen jako kamaráda se zase on rozhodl, že to asi nebude fungovat->respektive já potřebovala trochu času si to všechno ujasnit, ale on už asi tu trpělivost čekat moc neměl:-( Nejhorší bylo, že mi tohle oznámil přes sms, když jsem byla v práci a ačkoliv rozhodně nemám ve zvyku brečet na veřejnosti vytryskly mi nekontrolovatelně slzy a nemohla jsem to zastavit…a zrovna v tu chvíli kolem mě šla šéfová a začala se vyptávat, co se děje a jestli mi není špatně …a už jen podle těch slz jsem poznala, že jsem toho kluka měla opravdu ráda a začínala jsem být zamilovaná….
Takže místo šťastného a optimistického článku je tu opět smutná Mili se zlomeným srdcem: -( a co je nejhorší? Že teď už nejsme ani ti kamarádi..což mě na tom bolí asi nejvíc…


Dneska mi alespoň trochu zvednul náladu tento text, moc se mi líbí a myslím, že je hodně pravdivej:

Život je příliš krátký na to, aby jsme se ráno budili s lítostí.
Takže miluj lidi, kteří s Tebou zacházejí správně a zapomeň na ty,kteří tak nečiní.
A věř,že všechno se děje z nějakého důvodu.
Když se ti naskytne šance - ber ji...
Když ti změní život - dovol to...
Nikdo neřekl, že to bude jednoduché. Slíbili jen,že to bude za to stát!


A od dnešního dne se budu podle něj řídit! Protože si moc dobře uvědomuju, že jsem šanci s ním měla, ale sama jsem ji zahodila, tím, že jsem to od začátku až moc brala rozumem a né srdcem... "Když se ti naskytne šance- ber ji..."-Přesně tak! už žádnou šanci nenechám proklouznout mezi prsty:-)

To je tak, když člověk potká expřítele:-))

20. července 2012 v 16:08 | Mili
Určitě se to už spoustě z vás stalo. Vlastně ani nevím, jestli je to situace komická či tragická...nejspíš to bude asi záležet na tom v jakým stylu jste se rozešli. Když budu konkrétní u mě teda rozchod s tímto dotyčným nebyla žádná sláva. Rozešla jsem se s ním já a on mi dlouho po rozchodu ještě psával a volal a prosil o druhou šanci(respektive už asi o pátou šanci). Jenže tento dotyčný je nejlepší kamarád mýho strýčka(nejmladšího brášky mojí mamky) tudíž se i po tom rozchodu občas stávalo, že jsme se viděli, pozdravili se a dál si hleděli svýho:-). Když se to tak vezme ono totiž není, tak hrozný ho potkat samotnýho někde na ulici, ale potkat ho v autobusu s jeho novou přítelkyní, kde není úniku?? To byla panečku jízda:D
Asi nejvtipnější na tom bylo, že když jsem nastoupila společně se ségrou oni dva seděli pouze vedle sebe ani za ruce se nedrželi, ale jen co mě viděl (pozdravil) a já si se ségrou sedla za ně (jediný volný místo a ségra je lenoch) hned jí dal ruku kolem krku a začal tam s ní cukrovat:D:D Bylo to opravdu poměrně legrační, protože si asi myslel, že mi tím hejbne se žlučí nebo co:-), ale já měla pouze chuť té holce zaťukat na rameno a poradit jí ať uteče dokud je čas:D:D...No jsem zvědavá kolikrát ho ještě potkám:-)pro jistotu radši změním linku autobusu.:-P

Ukončit-neukončit?

24. února 2012 v 21:43 | Mili
Škola-dříve milované místo, kam jsem každý den chodila s úsměvem na rtech-dokonce i když jsme měli psát nějaký hooodně těžký zápočtový test, těšila jsem se na kamarády, na tu srandu tam, dokonce i na skvělé profesory na které jsem měla obrovské štěstí.Škole jsem říkala druhý domov a dokonce jsem tam byla i radči(a možná i častěji) než doma...jenže tento rok je všechno jinak:-(...moji dva nejlepší kamarádi školu ukončili-to by se dalo ještě přežít, protože se náš kruh studentů z prváku se spojil s tím druhým, kde jsem zjistila, že je taky pár super lidí...jen, ale do té doby než mi jeden z těch super lidí vyznal lásku...a já prostě nevím, co teď dělat. Mám toho kluka fakt ráda,ale jen jako kamaráda...protože a jednoduše ani žádný vztah rozhodně nehledám a už vůbec ne ve třídě(představa, že bych ho viděla každý den mě úplně děsí)navíc jsme každej úplně jinej!...on je z vesnice a ze zemědělské rodiny...já jsem Pražačka každým kouskem svého těla z rodiny zdravotnice a podnikatele, on nepije alkohol(ani kapičku) já miluju popíjení s kamarádama, s mamčou u televize, boření zábran při alkoholových akcičkách...a ještě ke všemu je mladší, sice jen o měsíc, ale mě bohužel už od mých 16let přitahují spíše starší muži čehož jsou mý bývalý přítelové důkazem....takže nejprvě to ve škole začalo, tak že jsem všude byli s polu, seděli vedle sebe na přednáškách, byly spolu ve dvojicích při školních pracích a jeli spolu dokonce na týden na praxi...jenže pak mi začlo vadit jak neustále vyžaduje přítomnost mé osoby jak na mě kouká jak na obrázek panny Marie div, že se ke mě nemodlil, to jak se mě pořád snažil dotýkat a hladit po ruce, .....musela jsem mu říct, že já bohužel necítím, to co on(nejde se k tomu přece přinutit, že ne?:-( ..),.takže jeho podhled zamilovaného člověka se změnil na pohled smutnýho týrajícího psa:-(...jenže já tak strašně nesnáším někomu ubližovat(i když nechtěně), ale kdybych teda přistoupila ke kroku, že bych mu tedy řekla, že spolu budeme...bylo by to asi jen z toho důvodu, že mu nechci ublížit a to je přeci špatně, ne?takže, co teď nebaví mě se mu každý den ve škole vyhýbat v přednášející místnosti si sedat co nejdál od spolužáků, kteří si to pak berou osobně a myslejí, že se s nima nechci bavit......dokonce přemýšlím i o ukončení studia...ne kvůli němu samozřejmě, ale tak obecně... chtěla bych začít pracovat abych se mohla odprostit od maminčiný sukně a to při studiu docela dost nejde...jsem teď strašně na vážkách, jsem už ve druháku což znamená, že k ukončení bakaláře zbývají už jen 3 semestry a já bych mohla mít titul....jenže...

Prosinec 2011

27. prosince 2011 v 1:42 | Mili
ahojda:-)
Tak nějak jsem přemítala, co všechno se mi v prosinci událo a zjistila jsem, že když si to tak všechno sesumíruju byl prosinec opravdu plodný..bohužel se stala i jedna věc, která mi stále vhání slzy do očí...ale nechci aby tento článek byl moc smutný, takže, babičko mám tě v srdíčku a navždy mít budu♥♥♥
Vánoce za námi:-) a jelikož i já patřím k lidem, kteří jsou než na materiální věci spíše na ty duchovní..což znamená, že nejvíc radost jsem měla z toho, že doma mám svoji maminku a sestřičku a že konečně byly vyslyšeny moje prosby a namísto živého stromu jsem si vybojovala ten umělý:-)tak jsem byla maximálně spokojená!!(trhá mi totiž srdce když vidím ty chudáčky otrhaný ležet vedle popelnic, myslím, že když matka příroda stvořila stromy rozhodně nemyslela, že si za několik let lidé na ně budou věšet nějaký de..ntní ozdobičky...nejsem žádnej greenpísák, ale tuhle tradici jsem vážně nikdy, bohužel, nepochopila,....ale tak je to jen můj názor a chápu, že jiní lidé ho mají též rozdílný, takže dále to rozebírat nebudu...pro jistotu:-))...jak jsem se již jednou zmínila..o drahé dárky mi o Vánocích za posledních 5 let přestalo jít..tudíž není ani dívu, že dárek, z kterého jsem měla největší radost byl elektronický kartáček na zuby:D:Dihned po rozbalení jsem letěla do koupelny a zkoušela ho asi půl hodiny:D:D...když jsem zapla internet(abych se dozvěděla jak Vánoce oslavili přátelé) vyskočilo na mě asi milion statusů typu:joo dostala jsem xbox 360..joo dostal jsem novej drahej mobil a joo dostal jsem nejnovější model notebooku ...za prvé ani jsem do soboty nevěděla, co to xbox je a zadruhé se mi opravdu hnusí, to jak lidé berou Vánoce jen jako "konečně dostanu nějakej drahej dárek od rodičů a běda jestli tam ten novej noteebook nebude zabalenej"....zajímalo by mě jestli by tito lidé řešili nějakej podělanej notebook pokud by u vánočního stolu jeden člen rodiny chyběl:-(....nemám ráda novodobé zkomercializované Vánoce..přijde mi, že úplně zmizela tradice, která dříve těmto svátkům vládla...ani jeden status jak lidé pouštěli lodičky ze skořápek nebo jak rozkrajovali jablíčko...prostě jenom statusy s vyjmenovaným "zbožím", co všechno jim Ježíšek nadělil....jéée zase sem se nechala unést svým filosofickým hloubáním...takže opět toho pro klid a mír nechám:-)
Jen tak mimochodem den 26.12. se stal mým hooodně, ale opravdu hooodně oblíbeným, protože jsem ho strávila se svým vyvoleným:-)♥(jen on o tom ještě moc neví, že je tak moc vyvolenýD::D:D)...ne bylo to strašně fajn..pili jsme vínečko, povídali si o všem možném..učil mě hrát na kytaru a nakonecc jsem dostala i pusu:-*♥ a to vše za svitu svíčky:-)takže naprosto nádherně a romanticky strávený den:-)jsem momentálně velmi šťastný člověk:-)
A na konec se v tomto prosincovém článku musím zmínit i o svém"velikém" problému, který mám se svým spolužákem z vysoké...jsem z něho lehce zmatená, jelikož já ho beru jako moc hodného a dobrého kamaráda, jenže on mi den před Vánocemi vyznal lásku...tedy prostě napsal něco v tom smyslu, že se musí přiznat, že z jeho strany, to není jen o kamarádství, ale že ke mě něco cití...a teď jen, co s tím??:-(...situace je to tedy "pjekéjní".

i ty Živote?

29. října 2011 v 20:26 | Mili
Nepatřím zrovna k lidem,co by si pořád na něco stěžovali, protože vím, že moje"starosti" jsou oproti těm vážnějším ,které musí řešit někteří lidé úplně malicherné..i když pro mě občas dost podstatné....to že se mi poslední dobou nic nedaří to už sem si zvykla, ale abych šla na poštu a spadla mi větev ze stromu přímo na hlavu a utvořila mi hooodně bolavou bouli to už je i na mě moc!:-)
...nevím příjde mi, že už sem dlouho takhle nešťastný období nezažila...máma je ze mě zoufalá, že mě pomalu začíná posílat k doktorovi, prý abych si s někým promluvila, když sní si promluvit nechci...jenže to je ono já nechci momentálně mluvit vůbec s nikým!!!chci se někam zakuklit a dlouho nevylézt..jenže to jest trošku těžce proveditelné:-(každej mi říká...co ty proboha můžeš mít za problémy? mladá, krásná holka jako ty?? na tuto větu už jsem alergická...za prvé si nemyslím, že bych byla hezká! A i kdyby k čemu mi to je?? Když každej se mnou zatím vymetal jako s kusem hadru??no?...co si tak vzpomínám takovýhle negativní článek jsem ještě nikdy nenapsala..jenže já už opravdu chvílema nevím co mám dělat...a když se mi nechce mluvit ..zkouším to alespoň psanou formou...protože jinak bych taky mohla vybuchnout a to by nemuselo být dobré:-(

I love you
I loved you all along
I miss you
Far away for far too long
I keep dreaming you'll be with me
And you'll never go
Stop breathing if
I don't see you anymore

A ještě, aby toho nebylo málo připadám si poslední dobou jako totální puberťačka:-) o tomhle se ale raději moc rozepisovat nebudu jelikož byste se mi museli naprosto vysmát:-(...V hlavní roli je muž(jak jinak že?:D), ale ne jan tak ledajakej...jenže on pomalu ani neví, že existuju...takže já mám teď vlastně plnou hlavu osoby, o které vím že je téměř 0%ní, že by se na mě kdy podíval....to už je větší pravděpodobnost že potkám na ulici George Cloonyho, než abych někdy měla tu možnost být s ním...

je mi smutno:-(,...a bojím se otevřít svůj email...moc se bojím:-(
 
 

Reklama