Bibliotéka

Alchymista-román

5. prosince 2011 v 1:21 | Paulo Coelho
Hned na úvod musím zdůraznit, že kniha zřejmě nesedne těm lidem, co nemají moc rádi knihy na fylosofické bázi:-):-)Ale já jsem se do této knihy naprosto zamilovala, je jedinečná, na jednu stranu vyznívá jako pohádka pro malé děti a nadruhou má neuvěřitelně hluboký smysl a "poslání". Nenaleznete stránku bez nějakého citátu, který vás donutí zamyslet se...miluju fylosofické knihy, miluju Alchymistu, miluju spisovatele Paula Coelho:-)

Než se dostanu k obsahu opět malá ukázka z knihy:
Moje srdce má z utrpení strach, řekl chlapec Alchymistovi, když se jednou v noci dívali na oblohu.
Řekni mu, že strach z utrpení je horší než utrpení samo. A že žádné srdce nikdy netrpělo, když se vydalo hledat své sny, protože každý okamžik hledání je okamžikem setkání s Bohem a s Věčností.

Jeho srdce pak na celé odpoledne ztichlo. V noci chlapec klidně spal, a když se probudil, srdce mu začalo říkat věci z Duše světa.
Šťastný člověk je ten, který má v nitru Boha, pravilo. A štěstí lze najít v pouhém zrnku písku z pouště, tak jak to říkal Alchymista.
Každý člověk na Zemi má poklad, který na něj čeká, řeklo mu srdce. My o těch pokladech ani moc nemluvíme, protože lidé už je netouží najít. Říkáme o nich jenom dětem. Pak už necháme na životě, aby vedl každého k jeho osudu. Bohužel však jen málokdo jde cestou, která mu byla vyznačena, což je cesta Osobního příběhu a štěstí.
Srdce pak promlová hlasem stále tišším, ale nikdy docela neumlkne.
Od té chvíle Santiago svému srdci rozuměl. Poprosil je, aby ho nikdy neopouštělo. Poprosil je, aby se mu sevřelo v prsou a vyslalo varovný signál, kdyby se svým snům vzdálil. A přísahal, že toho signálu vždycky uposlechne.
Večer si pak o tom promluvil s Alchymistou. A Alchymista pochopil, že chlapcovo srdce se vrátilo k Duši světa.

A ještě jedna z mých oblíbených pasáží knihy:
Alchymista sáhl po knížce, kterou si přinesl někdo z karavany. Chyběla jí obálka, ale i tak uhádl jméno autora: Oscar Wilde. Jak si v ní listoval, našel vyprávění o Narcisovi.Znal ten starý příběh:
Sličný chlapec se den co den zhlížel v tůni a nemohl se na svou krásu vynadívat. Byl sám sebou tak uchvácen, že jednou do té tůně spadl a utopil se. Rozkvetl tam pak květ, jemuž se říká narcis. Takhle však Oscar Wilde ten příběh nezakončil.
Prý když Narcis zemřel, přišly z lesa Oreády a spatřily, že tůň plná sladkých vod se změnila v kalich slaných slz.
″Proč pláčeš?″ ptaly se Oreády.
″Kvůli Narcisovi,″ odpověděla tůň.
″Nu, nedivíme se, že truchlíš pro Narcise,″ pokračovaly Oreády.
″Přestože my všechny jsme ho v lese sledovaly, kudy chodil, ty jediná ses mohla na jeho krásu vynadívat zblízka.″
″Copak Narcis byl krásný?″ podivila se tůň.
″Kdo by to mohl vědět lépe než ty?″ užasly Oreády. ″Vždyť přece na tvých březích se každý den skláněl k zrcadlu tvých vod.″
Tůň chvíli mlčela a pak řekla:
″Narcise oplakávám, ale že byl krásný, toho jsem si nikdy nevšimla.
Pláču proto, že když uléhal na mých březích a skláněl ke mně zrak, viděla jsem, jak se v hloubi jeho očí zrcadlí má vlastní krása.″
″Krásný příběh,″ pravil Alchymista.
Alychymista je jedním z nejúspěšnějších brazilských románů všech dob, který přináší téměř pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře Santiaga za zakopaným pokladem. Na cestě za oním pokladem Santiago poznává, že je třeba přetvořit vlastní osobnost k naplnění vlastního osudu. Díky cestě za svým pokladem se snaží pochopit posvátnost světa, v němž všichni žijeme. Kniha nám ukazuje, že cesta za pokladem,který na každého z nás někde čeká ať už v jakékoliv podobě je plná zkoušek a důležitých setkání a, že je třeba dbát všech znamení a to s neustálou trpělivostí a odvahou.

Rosemary má děťátko- psychologický horor

29. září 2011 v 21:21 | Ira Levin
Tak na začátek musím říct, že jak jsem si ke knize sedla, tak jsem četla a až s poslední stránkou jsem vykonala nějaký pohyb:-)Tudíž jsem knihu přečetla takzvaně na jeden dech. Během čtení jsem si myslela, že knížku zařadím mezi seznam mých oblíbených knížek, ale díky konci, který mě osobně docela zklamal se tak nestane, ale každopádně až do onoho konce byla kniha velmi napínavá, sugestivní a nutící čtenáře číst jedním dechem stále dál a dál, aby se mohl dozvědět jak to nakonec dopadne:-)

Než se dostanu přímo k popisu obsahu , zde část úryvku:(...) "Nevím jestli to víte, ale začátkem století neměl Banford nejlepší pověst."Poznal na nich, že o tom nic nevědí a pokračoval."Banford poskytoval přístřeší nejen takovým isadorám Duncanovým a Theodorům Dreiserům, ale i celé řadě dost pochybných existencí. Právě tam prováděly sestry Trenchovy své malé kuchařské experimenty a tam konal své večírky Keith Kennedy. Bydlel tam i Adrian Marcato. A zrovna tak Pearl Amesová."
"A kdo byly ty sestry Trenchovy?" Zeptal se Guy a Rosemary se připojila "A kdo to byl Adrian Marcato?" "Sestry Trenchovy byly na první pohled dvě nóbl viktoriánské paničky, které se občas oddávaly kanibalismu. Uvařily a snědly několik desítek, včetně jedné vlastní neteře."Rozkošné"řekl Guy. Hutch se obrátil na Rosemary."Adrian Marcato pěstoval černou magii. V devadesátých letech vyvolal poprask, když oznámil, že se mu podařilo vyčarovat živého satana. Ukázal lidem hrstku chlupů a pár ulámaných drápů a dost mu jich věřilo. Nastalo srocení a v vestibulu v Banfordu ho napadli a málem ubili."
"Ty si znás střílíš"řekla Rosemary."Mluvím naprosto vážně. Pár let nato začal řádit Keith Kennedy a ve dvacátých letech zel barák napůl prázdnotou."
"O Keithu Kennedym jsem slyšel, ale netušil jsem, že tam bydlel i Adrian Marcato."
"A ty setry"dodala Rosemary a zachvěla se.
(...)Ale snad v každém domě se tu a tam stane něco hrozného namítla Rosemary."Tu a tam"zdůraznil Hutch."Jde však o to, že v Banfordu se něco hrozného stává mnohem častěji než "tu a tam". A vyskytují se tam taky méně okázalé abnormality. Bylo tam například víc sebevražd než v jiných domech přibližně stejně velkých a stejně starých."(...)
Příběh se odehrává koncem šedesátých let dvacátého století v New Yorku. Novomanželé Rosemary a Guy se nastěhují do velkého bytu v Bamfordu -do starého velkého domu s temnou pověstí. Guy je začínající herec a Rosemary si ze všeho nejvíc přeje stát se matkou. Téměř ihned po jjich zabydlení v tomto domě se přihodí nehoda nájemnice Terry z vedlejšího bytu,s kterou se shodou okolností Rosemary zrovna spřátelila. Spáchá sebevraždu vyskočením z okna. Což Rosemary nemůže pochopit, protože když s ní mluvila naposledy vypadala jako velmi radostné děvče, které nic netrápí. Brzy po této události se Rosemary s Guyem spřátelí se sousedy Castevetovými, u kterých zesnulá dívka Terry bydlela.

Saturnin-humoristický román

28. července 2011 v 23:32 | Zdeněk Jirotka
Nedávno jsem si vzpoměla, že v anketě "Kniha mého srdce" vyhrál právě Saturnin ihned jsem musela zamířit do knihovny abych zjistila čím si diváky tato kniha získala...teď už to vím:-)Myslím, že se Saturnin právě dostal na seznam mých knih, ke kterým se budu ráda vracet i podruhé. Sice jsem v této anketě hlasovala pro Malého prince od A. Exuperyho, ale teď po dočtení tohoto románu jsem s výběrem již spokojená♥:-)

A nyní již k ději tohoto skvostu české literatury: Příběh vypráví o dobrodružství a o problémech jednoho mladého muže(v knížce není uvedeno jeho jméno) a jeho sluhy Saturnina. Mladý muž žije v celku klidným životem, bydlí v jednom starém domě v Praze, chodí do práce a líbí se mu slečna Barbora, která je profesionální tenistkou. Jednoho dne mladý muž přijme sluhu Saturnina a rázem se jeho všední život změní na jedno velé dobrodružství plného nepředvídatelných kuriozit, které čtenáře mnohokrát donutí k úsměvu, cože se mi na této knize líbé nejvíce.Je to vyloženě odpočinkouvá kniha, která ve vás vyvolá bezstarostný pocit a úsměvný pocit. Postava Saturnina je velice originální a zároveň poněkud zvláštní. Jednou sluha pánovi zavolá, že přestěhoval jejich domácnost na obytnou loď-hausebot. Zde učí Saturnin pána hrát tenis, aby porazil slečnu Barboru. Pohodový život na lodi naruší příjezd tety Kateřiny se synem Miloušem. Teta Kateřina v této knize nehraje příliš kladnou roli naopak její chování vás místy donutí vyslovit větu"baba jedna protivná"což se stalo i mě:D:D(v této části knihy se opět projeví origonalita sluhy Saturnina, kterému se originálním způsobem podaří tetu Kateřinu s jejím pubertálním a lehce zaostalým synkem vystrnadit-> pomocí masek Mikuláše a čerta...↓↓↓

Spoutaná duše-psychologický román

19. června 2011 v 1:50 | Heléne Abert
Miluju čtení knih,dokážu přečíst jakoukoliv knihu, ale přeci jenom po knihách typu fantasy,horory,historické romány zase tak často nesahám.Do této rubriky občas hodlám přidat knížky, které jsem přečetla, a které ve mě alespoň něco zanechaly,aŤ už pocit příjemný, nebo naopak:-) a třeba nějaký další milovník získá inspiraci ke čtení:-)
Knihy jsou němí učitelé. (Aulus Gellius)

Mezi jeden z posledních románů, které jsem přečetla patří psychologický román "Spoutaná duše". Příběh pojednává o mladé učitelce Alici, která se dostala do vlivu navenek šarmantního a laskavého psychiatra, který se ji během sezení snaží proměnit v poslušnou loutku.
Celkově se jedná o poutavě popsaný příběh o jedné manipulaci. Je to příběh odehrávající se v dnešní době ve Francii ....celkově jsem měla z knihy rozpolcené pocity...Líbila se mi nebo vlastně nelíbila?...každopádně jsem jí zhltla během dvou dnů,takže mě musela stoprocentně zaujmout.On vám totiž ten děj nedovolí se od knihy odtrhnout,protože neustále žasnete nad tím,čeho všeho je onen manipulátor schopný.Strašně zajímavě jsou popsány charaktery postav(manipulujícího psychiatra-já bych ho tedy spíše nazvala psychopata i zmanipulované,poslušné "loutky"Alice).
Tato kniha vás ale zcela jistě donutí se zamyslet nad tím, že dnes se opravdu nedá věřit nikomu,že i navenek a na první pohled milý člověk může ukrývat nebezpečného maniaka.
Zda se bude kniha líbit i vám zcela jistě posoudíte již ze začátku. A to nejzajímavější bude cesta k vrcholu děje.:-)
 
 

Reklama