Říjen 2012

Z mého okna:-)

27. října 2012 v 15:13 | Mili |  Diary
Osobně sice nejsem moc příznivcem zimy, ale když jsem ráno vstala z postele a vyděla tu bílou peřinku, tak se mi okamžitě vykouzlil úsměv na tváři:-)...a tady je pár fotek, které jsem zachytila z mého okna:-) Předem upozorňuji, že fotím obyčejným(poměrně i levným) foťákem od Kodaku, takže kvalitka nic moc:-)ale mě se to i tak líbí:-) Hlavně ty dvě tramvaje jak se krásně míjejí-i když je to dost rozmazaná fotka:D:-)↓↓



To je moje srdce

10. října 2012 v 0:34 | Mili |  Téma týdne na blogu.cz
S hlavou vztyčenou kráčí dívka, je bezstarostná, na rtech úsměv, v očích ji švitoří hvězdičky. Prochází temnou a osamocenou ulicí, ale ona není sama, vidí barvy duhy, slyší melodii, melodii srdce.
Začíná pršet. Cítí kapky deště, které ji tančí po kůži, nastaví dlaň...usměje se a do ticha zakřičí: To je moje zamilované srdce.


S hlavou sklopenou kráčí dívka, je utrápená, rty semknuté, v očích prázdno. Prochází rajskou zahradou plnou barev a lidí, ale ona je sama, vidí šeď a prach, slyší žalozpěv, žalozpěv srdce.
Začíná pršet. Cítí kapky na svých rtech, slané kapky, které ji tečou po tváři, nastaví dlaň...do které složí hlavu a do ticha zašeptá: To je moje zlomené srdce.


Já tomu klukovi fakt nerozumim!

2. října 2012 v 22:15 | Mili |  Diary
Ti drazí z vás, kteří si přečetli můj minulý článek vědí o kom je řeč. Před dvěma týdny mi poslal onu osudnou sms, která vlastně znamenala konec našeho "vztahu" a zároveň kamarádství(spíše tedy kamarádství o vztahu se moc hovořit nedá. Od onoho dne jsem se každou noc před usnutím modlila za to aby napsal...cokoliv...třeba jen jak se máš, abych věděla, že chce semnou zůstat v kontaktu alespoň jako kamarád jak slíbil....A ono přání se splnilo...On předevčírem skutečně napsal ahoj jak se máš...jenže ono by bylo možná lepší, kdyby to nikdy neudělal. Vždycky jsem byla toho názoru, že když se někdo někoho zeptá jak se dotyčný má...tak to dělá z toho důvodu, že ho to opravdu zajímá, že chce začít nějaký rozhovor...popovídat si. Ale to jsem se asi mýlila.
Když na mě vyskočilo okýnko s jeho jménem, nejdřív sem ani nedýchala..znovu jsem si vzpoměla na to co jsme spolu zažili a byla jsem šťastná, že vůbec napsal, že je to charakter, kterej chce alespoň to kamarádství zachránit. Tak jsem mu odpověděla a zeptala se, co on a co jinak dělá jak mu jdou zápasy... čekala bych, že když se někdo někoho na něco zeptá tak dostane odpověď...ale nééé pán je asi z jiný planety, kde se asi lidé neobtěžujou své "kamarádce" odpovídat....Tak proč sakra vůbec psal? Proč se obtěžoval kliknout na moje jméno a ztrávit 10 vteřin svýho drahocennýho života, aby mi napsal 4 slova pak se odpojil a už neodpověděl. Co to je? To jsem opravdu nikdy nezažila.... a já myslela, že je to normální dospělej kluk, ale opět se asi projevila moje naivita:-( Zrovna, když už jsem konečně usínávala s pocitem, že se kvůli němu nebudu trápit-že na to je život krátkej a měla bych si ho užívat, začlo nové kolo, kdy jsem pokaždý ze školy běžela abych zapla net(s takovou tou blaženou naivitou, kdy jsem se usmívala a čekala jak tam bude jeho psaní) a přečetla si jeho odpověď, která vlastně nikdy nepřišla a ani nikdy nepřijde a asi o ní už ani nestojim...
Jen je to celý prostě k nepochopení...opravdu opakuju se, ale tohle sem nikdy z žádným klukem nezažila takže doufám, že je to poprvé a naposled...nejradši bych mu od plic napsala, že lituju chvil, které jsem s ním strávila a nejvíc že lituju "oné" nejdůležitější chvíle!!Která byla důležitá asi jen pro mě ...pro něj to nejspíš bylo jen....:'-(:'-(...škoda mluvit.... Ale už neztratím ani jedinou sekundu ze svého života kvůli tomuhle člověku, který se teď někde usmívá a baví, zatímco já po nocích mokřím polštář slzama:-(....Jsem opravdu ráda, že mám svůj blog a, že jsem se z toho konečně dokázala vypsat.