Září 2012

Po dlouhé době...

29. září 2012 v 12:51 | Mili |  Diary
S hrůzou jsem zjistila, že už jsem opravdu dlouho nic nenapsala (což třeba spoustu lidí ocenilo:D) ale já ne:-) Mám svůj blog ráda, tak se budu snažit se tu zase objevovat častěji.
No není tomu tak dávno, co jsem k blogu zasedla a chtěla napsat super, optimistický článek plný dojmů z nové "možná lásky".
Bylo to asi před 14ti dny,kdy jsem otevřela stránku blogu a už jsem měla prsty na klávesnici a chtěla jsem se pochlubit jakého skvělého a dokonalého kluka jsem poznala(znali jsme se teda už 2 roky-ale jen jako kamarádi), když v tom na mě zavolala mamka, že s něčím potřebuje pomoct, tak jsem stránku vypnula a řekla si: No což napíšu to zítra…'Jenže to jsem nevěděla, že o den později už bude všechno jinak:-(
Je to tedy všechno takový komplikovaný, takže kdybych to měla popisovat do detailů, byl by to román. Ale ve zkratce, jak už jsem řekla s tím klukem jsem se znala už přes dva roky z vejšky, ale byl to prostě jen můj kamarád, který byl na víc zadaný a ačkoliv to byl opravdu moc krásný kluk, po kterém div nejely i naše mladé profesorky ve škole, já na něj nikdy nekoukala jinak než jako kamarádka. Jenže v srpnu jsem se dozvěděla, že on by mě rád poznal i z jiné stránky než z té kamarádské(což mi docela vyrazilo dech, protože jsem si rozhodně nikdy ničeho nevšimla: -)) a tak jsme se na jedné akci s našima společnýma kamarádama dali tak nějak "na zkoušku" dohromady…Jenže nejprve to nešlo->z mé strany a já mu napsala, že je pro mě težký ho brát jinak než jen jako kamaráda…což ho mrzelo a vypadalo to, že to skončí dřív než to začalo. Jenže jsme to zkoušeli dál a ve chvíli kdy jsem konečně zjistila, že tohodle kluka začínám mít ráda víc než jen jako kamaráda se zase on rozhodl, že to asi nebude fungovat->respektive já potřebovala trochu času si to všechno ujasnit, ale on už asi tu trpělivost čekat moc neměl:-( Nejhorší bylo, že mi tohle oznámil přes sms, když jsem byla v práci a ačkoliv rozhodně nemám ve zvyku brečet na veřejnosti vytryskly mi nekontrolovatelně slzy a nemohla jsem to zastavit…a zrovna v tu chvíli kolem mě šla šéfová a začala se vyptávat, co se děje a jestli mi není špatně …a už jen podle těch slz jsem poznala, že jsem toho kluka měla opravdu ráda a začínala jsem být zamilovaná….
Takže místo šťastného a optimistického článku je tu opět smutná Mili se zlomeným srdcem: -( a co je nejhorší? Že teď už nejsme ani ti kamarádi..což mě na tom bolí asi nejvíc…


Dneska mi alespoň trochu zvednul náladu tento text, moc se mi líbí a myslím, že je hodně pravdivej:

Život je příliš krátký na to, aby jsme se ráno budili s lítostí.
Takže miluj lidi, kteří s Tebou zacházejí správně a zapomeň na ty,kteří tak nečiní.
A věř,že všechno se děje z nějakého důvodu.
Když se ti naskytne šance - ber ji...
Když ti změní život - dovol to...
Nikdo neřekl, že to bude jednoduché. Slíbili jen,že to bude za to stát!


A od dnešního dne se budu podle něj řídit! Protože si moc dobře uvědomuju, že jsem šanci s ním měla, ale sama jsem ji zahodila, tím, že jsem to od začátku až moc brala rozumem a né srdcem... "Když se ti naskytne šance- ber ji..."-Přesně tak! už žádnou šanci nenechám proklouznout mezi prsty:-)