Hřát si na prsou hada

24. června 2012 v 21:34 | Mili |  Moje výplody fantazie
Po dlouhé době přicházím s dalším výplodem mé fantazie...tudíž s další povídkou. A jelikož stále platí, že nejproduktivnější jsem během hluboké tmy, tak tato povídka vznikla někdy kolem půl třetí v noci a nyní Vám toto dílko představuji:-). Tak snad se bude alespoň trošku líbit:-)

Seděla u stolu. V ruce držela zrcátko a snažila se upravit svůj, již tak dokonalý obličej. Soustředila se. Vedla tenkou linku kolem očí a kousala se přitom jemně do rtů. Dodnes si do posledního detailu pamatuji, jak u toho vypadala.
Miloval jsem ten její soustředěný výraz. Tenkrát jsem byl skálopevně přesvědčený, že kdyby pod našimi okny začaly jezdit tanky, ona si toho ani nevšimne. Pramínky blonďatých vlasů jí padaly do čela. Nervózně se je snažila odhrnout na stranu. Byla u toho tak roztomilá a ještě víc, když se začala mračit, protože jí ty neposedné pramínky kazily její snahy o perfektní výsledek. Zbožňoval jsem tu její malinkou vrásku, která se jí vždycky udělala uprostřed čela, když se jí něco nelíbilo. Jako by to všechno bylo včera. Stále si pamatuji náš rozhovor před tím, než jsem jí poprvé představil… JEHO.
"Lásko, co víc na sobě chceš ještě vylepšovat? Jsi dokonalá. Přijdeme pozdě."
"Ještě chvilku vydrž. Chci vypadat trochu k světu, aby se mě nelekl hned mezi dveřmi."
"Tebe by se nelekl nikdo, zlato, protože jsi krásná. Ale kdybych věděl, že ta naše malá dohoda, že tě nejlepšímu kamarádovi představím, až si budeme jisti, že je to mezi námi dvěma vážný, způsobí tvoji tří hodinou přípravu, představil bych ti Šimona už první den, co jsme se potkali."
"Ne, ne, ne. Jsem stoprocentně přesvědčená, že až teď je ta nejideálnější doba začít mě seznamovat s tvými přáteli."
"A co když se ti nebudou líbit?"
"Tak to se pak nedá nic dělat a budu se muset naučit mít je ráda, protože tě miluju. A navíc podle toho, co mi o Šimonovi vyprávíš, vypadá jako fajn kluk."
Fajn kluk, fajn kluk, fajn kluk. Kdybych to jen malinko tušil. Jenže tenkrát jsem ti v blažené nevědomosti odpověděl větou, která mi dnes, tak hořkne na jazyku.
"Je to ten nejlepší kamarád ze všech, takže se ti stoprocentně líbit bude. Nemůže se dočkat toho, až tě konečně pozná. A já se nemůžu dočkat toho, až vás představím a budeme konečně moct společně podnikat spoustu bláznivých akcí, na které jsme se Šimonem specialisté."
"Neboj se o těchto vašich akcičkách, už jsem taky hodně slyšela. A ze všech stran. Nedávno se mě naše zvědavá sousedka ptala, co to bylo za dva blázny, co tancovali pod jejími okny tango s růží v puse. Musela jsem dělat, že nemám ponětí o čem mluví. Ale asi mi to moc nevěřila, protože odešla se slovy, co je to dneska za mládež, která neví, co chce. Jednou má holku, po druhé kluka. Myslela jsi, že jste gayové, ty truhlíku."
"To je jen setina toho, co všechno dokážem vymyslet a teď už budeš toho všeho součástí i ty."
"No panečku, to abych se rozloučila se svou reputací sladké a slušné holky."
"Už se na to, tak moc těším, lásko."
A zase ten obraz, vejdu dovnitř a už od předsíně je mi jasné, co uvidím. Slyším tebe. Slyším i JEHO. Ale ještě nevidím JEHO tvář. Slyším jenom ty hlasy. Hluboké vzdechy. Šahám na kliku. Cvakne. Otevřu dveře a…
Fajn kluk, fajn kluk, fajn kluk…
"Lásko, když si budeš kousat nehty, moc parády nenaděláš."
"Jsem nervózní."
"Proč? Nemáš jediný důvod. Šimon o tobě ví skoro vše, zná tě z fotek, z vyprávění. Nemáš se čeho bát."
"Dobře budu ti věřit. Miluju tě, Kristiáne."
Prý miluju tě, Kristiáne. Možná si jen tenkrát zapomněla dodat, že to slovo má určitou délku trvanlivosti a hlavně to, že za chvíli změní adresáta. Dneska, to říkáš JEMU, že je to tak? Bože, stále ten obraz před očima. Chci ho vymazat z paměti.
Šahám na kliku. Cvakne. Otevřu dveře a …
"Já tebe víc."
"Á támhle jde, pojď zlato."
"Ahoj lidi, no konečně. Ty musíš být ta dokonalá a krásná Sandra, o které mi bylo neustále vyprávěno. Vyvolená našeho Kristíka, že?"
"Ano, to jsem já, moc mě těší, Šimone. Jsem moc ráda, že tě konečně můžu poznat."
" Potěšení je na mé straně."

Pořád si tu scénu přehrávám v hlavě. Stisknutí ruky. Pohled do očí. Přátelský úsměv… Ne teď už to vidím. Dlouhé stisknutí ruky. Dlouhý pohled do očí a ten tvůj známý, nesmělý úsměv, kdy jen těžko skrýváš červenání.
Šahám na kliku. Cvakne. Otevřu dveře a …
Potěšení bylo na tvé straně? Opravdu? Hade…!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama