Prosinec 2011

Prosinec 2011

27. prosince 2011 v 1:42 | Mili |  Diary
ahojda:-)
Tak nějak jsem přemítala, co všechno se mi v prosinci událo a zjistila jsem, že když si to tak všechno sesumíruju byl prosinec opravdu plodný..bohužel se stala i jedna věc, která mi stále vhání slzy do očí...ale nechci aby tento článek byl moc smutný, takže, babičko mám tě v srdíčku a navždy mít budu♥♥♥
Vánoce za námi:-) a jelikož i já patřím k lidem, kteří jsou než na materiální věci spíše na ty duchovní..což znamená, že nejvíc radost jsem měla z toho, že doma mám svoji maminku a sestřičku a že konečně byly vyslyšeny moje prosby a namísto živého stromu jsem si vybojovala ten umělý:-)tak jsem byla maximálně spokojená!!(trhá mi totiž srdce když vidím ty chudáčky otrhaný ležet vedle popelnic, myslím, že když matka příroda stvořila stromy rozhodně nemyslela, že si za několik let lidé na ně budou věšet nějaký de..ntní ozdobičky...nejsem žádnej greenpísák, ale tuhle tradici jsem vážně nikdy, bohužel, nepochopila,....ale tak je to jen můj názor a chápu, že jiní lidé ho mají též rozdílný, takže dále to rozebírat nebudu...pro jistotu:-))...jak jsem se již jednou zmínila..o drahé dárky mi o Vánocích za posledních 5 let přestalo jít..tudíž není ani dívu, že dárek, z kterého jsem měla největší radost byl elektronický kartáček na zuby:D:Dihned po rozbalení jsem letěla do koupelny a zkoušela ho asi půl hodiny:D:D...když jsem zapla internet(abych se dozvěděla jak Vánoce oslavili přátelé) vyskočilo na mě asi milion statusů typu:joo dostala jsem xbox 360..joo dostal jsem novej drahej mobil a joo dostal jsem nejnovější model notebooku ...za prvé ani jsem do soboty nevěděla, co to xbox je a zadruhé se mi opravdu hnusí, to jak lidé berou Vánoce jen jako "konečně dostanu nějakej drahej dárek od rodičů a běda jestli tam ten novej noteebook nebude zabalenej"....zajímalo by mě jestli by tito lidé řešili nějakej podělanej notebook pokud by u vánočního stolu jeden člen rodiny chyběl:-(....nemám ráda novodobé zkomercializované Vánoce..přijde mi, že úplně zmizela tradice, která dříve těmto svátkům vládla...ani jeden status jak lidé pouštěli lodičky ze skořápek nebo jak rozkrajovali jablíčko...prostě jenom statusy s vyjmenovaným "zbožím", co všechno jim Ježíšek nadělil....jéée zase sem se nechala unést svým filosofickým hloubáním...takže opět toho pro klid a mír nechám:-)
Jen tak mimochodem den 26.12. se stal mým hooodně, ale opravdu hooodně oblíbeným, protože jsem ho strávila se svým vyvoleným:-)♥(jen on o tom ještě moc neví, že je tak moc vyvolenýD::D:D)...ne bylo to strašně fajn..pili jsme vínečko, povídali si o všem možném..učil mě hrát na kytaru a nakonecc jsem dostala i pusu:-*♥ a to vše za svitu svíčky:-)takže naprosto nádherně a romanticky strávený den:-)jsem momentálně velmi šťastný člověk:-)
A na konec se v tomto prosincovém článku musím zmínit i o svém"velikém" problému, který mám se svým spolužákem z vysoké...jsem z něho lehce zmatená, jelikož já ho beru jako moc hodného a dobrého kamaráda, jenže on mi den před Vánocemi vyznal lásku...tedy prostě napsal něco v tom smyslu, že se musí přiznat, že z jeho strany, to není jen o kamarádství, ale že ke mě něco cití...a teď jen, co s tím??:-(...situace je to tedy "pjekéjní".

Alchymista-román

5. prosince 2011 v 1:21 | Paulo Coelho |  Bibliotéka
Hned na úvod musím zdůraznit, že kniha zřejmě nesedne těm lidem, co nemají moc rádi knihy na fylosofické bázi:-):-)Ale já jsem se do této knihy naprosto zamilovala, je jedinečná, na jednu stranu vyznívá jako pohádka pro malé děti a nadruhou má neuvěřitelně hluboký smysl a "poslání". Nenaleznete stránku bez nějakého citátu, který vás donutí zamyslet se...miluju fylosofické knihy, miluju Alchymistu, miluju spisovatele Paula Coelho:-)

Než se dostanu k obsahu opět malá ukázka z knihy:
Moje srdce má z utrpení strach, řekl chlapec Alchymistovi, když se jednou v noci dívali na oblohu.
Řekni mu, že strach z utrpení je horší než utrpení samo. A že žádné srdce nikdy netrpělo, když se vydalo hledat své sny, protože každý okamžik hledání je okamžikem setkání s Bohem a s Věčností.

Jeho srdce pak na celé odpoledne ztichlo. V noci chlapec klidně spal, a když se probudil, srdce mu začalo říkat věci z Duše světa.
Šťastný člověk je ten, který má v nitru Boha, pravilo. A štěstí lze najít v pouhém zrnku písku z pouště, tak jak to říkal Alchymista.
Každý člověk na Zemi má poklad, který na něj čeká, řeklo mu srdce. My o těch pokladech ani moc nemluvíme, protože lidé už je netouží najít. Říkáme o nich jenom dětem. Pak už necháme na životě, aby vedl každého k jeho osudu. Bohužel však jen málokdo jde cestou, která mu byla vyznačena, což je cesta Osobního příběhu a štěstí.
Srdce pak promlová hlasem stále tišším, ale nikdy docela neumlkne.
Od té chvíle Santiago svému srdci rozuměl. Poprosil je, aby ho nikdy neopouštělo. Poprosil je, aby se mu sevřelo v prsou a vyslalo varovný signál, kdyby se svým snům vzdálil. A přísahal, že toho signálu vždycky uposlechne.
Večer si pak o tom promluvil s Alchymistou. A Alchymista pochopil, že chlapcovo srdce se vrátilo k Duši světa.

A ještě jedna z mých oblíbených pasáží knihy:
Alchymista sáhl po knížce, kterou si přinesl někdo z karavany. Chyběla jí obálka, ale i tak uhádl jméno autora: Oscar Wilde. Jak si v ní listoval, našel vyprávění o Narcisovi.Znal ten starý příběh:
Sličný chlapec se den co den zhlížel v tůni a nemohl se na svou krásu vynadívat. Byl sám sebou tak uchvácen, že jednou do té tůně spadl a utopil se. Rozkvetl tam pak květ, jemuž se říká narcis. Takhle však Oscar Wilde ten příběh nezakončil.
Prý když Narcis zemřel, přišly z lesa Oreády a spatřily, že tůň plná sladkých vod se změnila v kalich slaných slz.
″Proč pláčeš?″ ptaly se Oreády.
″Kvůli Narcisovi,″ odpověděla tůň.
″Nu, nedivíme se, že truchlíš pro Narcise,″ pokračovaly Oreády.
″Přestože my všechny jsme ho v lese sledovaly, kudy chodil, ty jediná ses mohla na jeho krásu vynadívat zblízka.″
″Copak Narcis byl krásný?″ podivila se tůň.
″Kdo by to mohl vědět lépe než ty?″ užasly Oreády. ″Vždyť přece na tvých březích se každý den skláněl k zrcadlu tvých vod.″
Tůň chvíli mlčela a pak řekla:
″Narcise oplakávám, ale že byl krásný, toho jsem si nikdy nevšimla.
Pláču proto, že když uléhal na mých březích a skláněl ke mně zrak, viděla jsem, jak se v hloubi jeho očí zrcadlí má vlastní krása.″
″Krásný příběh,″ pravil Alchymista.
Alychymista je jedním z nejúspěšnějších brazilských románů všech dob, který přináší téměř pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře Santiaga za zakopaným pokladem. Na cestě za oním pokladem Santiago poznává, že je třeba přetvořit vlastní osobnost k naplnění vlastního osudu. Díky cestě za svým pokladem se snaží pochopit posvátnost světa, v němž všichni žijeme. Kniha nám ukazuje, že cesta za pokladem,který na každého z nás někde čeká ať už v jakékoliv podobě je plná zkoušek a důležitých setkání a, že je třeba dbát všech znamení a to s neustálou trpělivostí a odvahou.