Říjen 2011

i ty Živote?

29. října 2011 v 20:26 | Mili |  Diary
Nepatřím zrovna k lidem,co by si pořád na něco stěžovali, protože vím, že moje"starosti" jsou oproti těm vážnějším ,které musí řešit někteří lidé úplně malicherné..i když pro mě občas dost podstatné....to že se mi poslední dobou nic nedaří to už sem si zvykla, ale abych šla na poštu a spadla mi větev ze stromu přímo na hlavu a utvořila mi hooodně bolavou bouli to už je i na mě moc!:-)
...nevím příjde mi, že už sem dlouho takhle nešťastný období nezažila...máma je ze mě zoufalá, že mě pomalu začíná posílat k doktorovi, prý abych si s někým promluvila, když sní si promluvit nechci...jenže to je ono já nechci momentálně mluvit vůbec s nikým!!!chci se někam zakuklit a dlouho nevylézt..jenže to jest trošku těžce proveditelné:-(každej mi říká...co ty proboha můžeš mít za problémy? mladá, krásná holka jako ty?? na tuto větu už jsem alergická...za prvé si nemyslím, že bych byla hezká! A i kdyby k čemu mi to je?? Když každej se mnou zatím vymetal jako s kusem hadru??no?...co si tak vzpomínám takovýhle negativní článek jsem ještě nikdy nenapsala..jenže já už opravdu chvílema nevím co mám dělat...a když se mi nechce mluvit ..zkouším to alespoň psanou formou...protože jinak bych taky mohla vybuchnout a to by nemuselo být dobré:-(

I love you
I loved you all along
I miss you
Far away for far too long
I keep dreaming you'll be with me
And you'll never go
Stop breathing if
I don't see you anymore

A ještě, aby toho nebylo málo připadám si poslední dobou jako totální puberťačka:-) o tomhle se ale raději moc rozepisovat nebudu jelikož byste se mi museli naprosto vysmát:-(...V hlavní roli je muž(jak jinak že?:D), ale ne jan tak ledajakej...jenže on pomalu ani neví, že existuju...takže já mám teď vlastně plnou hlavu osoby, o které vím že je téměř 0%ní, že by se na mě kdy podíval....to už je větší pravděpodobnost že potkám na ulici George Cloonyho, než abych někdy měla tu možnost být s ním...

je mi smutno:-(,...a bojím se otevřít svůj email...moc se bojím:-(

Zakázané ovoce

28. října 2011 v 3:06 | Mili |  Moje výplody fantazie
Zdravím všechny své čtenáře:-)Jelikož je zítra státní svátek a mě nečekají žádné školní povinnosti, zasedla jsem za svůj notebook a zťukla další povídku. Tentokrát je o něco delší než je v mém zvyku. Takže pochopím když si jí nikdo v dnešním uspěchaném světě nepřečte:-):-)
Každopádně je to spíš takový holčičí čtení, tedy alespoň mi to tak připadá..což opět není zrovna můj styl-> na nějaké dívčí romány s pohádkovými konci a s princi na bílých koních si totiž vážně nepotrpím:-):-)Ale tento druh tématu(lzakázané ovoce) mě baví, takže se mi napsalo strašně rychle a od ruky. .. snad se najde někdo komu se bude též líbit:-):-):-) a ještě jednou se omlouvám za to, že je to tak dlouhý a pro mnohé třeba i kýčovitý, ale mě to jinak nedalo :-).........:-P:-P♥♥♥

Do učebny jsem opět vstoupila s obrovskou a pracně skrývanou nervozitou. Posadila jsem se na své obvyklé místo a vyčkávala. Dnes se zpozdil déle, než je u něj známo. Vytáhla jsem tedy zrcátko, rukou jsem zajela do vlasů za účelem trochu je načechrat, našpulila rty alá Merylin Monroe a přejela je leskem. Zrovna jsem lahvičku uzavírala, když se otevřely dveře a on vstoupil. Trhla jsem s sebou a zákon schválnosti se mě opět držel jako klíště. Upustila jsem na zem onu věcičku vyrábějící na mých rtech mokrý vzhled. Chtěla jsem se pro ni sehnout, jenže byl rychlejší.
Znáte ten klasický filmový kýč, kdy do sebe hlavní protagonisté jakoby omylem strčí a herečce spadnou na zem knihy, které třímala v ruce, oba se sehnou a ve stejnou chvíli se střetnou očima? Kolikrát jsem se těmto scénám udivovala, protože jsou tak neuvěřitelně průhledné až svádějí ke smíchu. Jenže tentokrát mě smích přešel, podíval se na mě svýma čokoládově hnědýma očima a beze slova mi zatoulanou věcičku podal. Vykoktala jsem ze sebe, něco vzdáleně podobného slovu děkuju, spíše to znělo jako zvuk, kterým se mimozemšťan E. T. snažil promlouvat k pozemským lidem. Přešel to jen s tím svým šibalským úsměvem, při kterém povytáhne jedno obočí a kterým mě dostává naprosto do kolen. Nechci ani pomyslet na to, co si o mě říká. Nejspíš vůbec nechápe jak někdo jako já může navštěvovat jeho třídu, natož tuto univerzitu. Zhluboka jsem se nadechla a sama sebe ujistila, že se musím začít ovládat.

Posvátný svazek ši kus papíru?

19. října 2011 v 21:25 | Mili |  Když zaslechnu otázku
Musím se přiznat, že až do svých 20-ti let jsem byla naprosto přesvědčená, že se nikdy opravdu NIKDY! nechci vdávat už jen ze strachu ze zklamání a z rozvodu, který bych si vážně nikdy nepřála zažít. Už jen proto jak vypadal rozvod mých rodičů, který mě dohnal až k hospitalizaci na dva měsíce do nemocnice...... Už jen proto, že znám dva lidi, kteří se vdali mladí (ach jak (bohužel) moderní v dnešní době)a manželství jim nevydrželo ani rok a teď podepisují rozvodové papíry a nakonec už jen proto, že znám člověka který mi 4 dny před jeho vlastní svatbou napsal esemesku, jestli bychom naposledy nemohli spolu....(asi si domyslíte, co po mě chtěl...) prej když se žení až za 4 dny tak je vlastně teoreticky naposledy svobodnej!!!!!!!Ano skutečně lituju ženu , která se za něj provdala....Musím ještě podotknout, že nabídku jsem nejenže odmítla ale ještě jsem mu z plných plic napsala, co si o něm myslim, a že se mi zněho chce vyprázdnit žaludek!!!!
Pro všechny tyhle zážitky jsem byla vždy toho názoru, že budu radši žít život na psí knížku než po letech podepisovat rozvodové papíry a soudit se o výživné. Jenže poslední dobou jsem v mých myšlenkových pochodech(:D) zaznamenala změnu.Nevím jestli je to přibývajícím věkem, nebo mojí na můj vkus dlouhou samotou, ale poslední dobu nedělám nic jiného než se sleduju levou ruku lidí a můj zrak se vždycky upíná na prsteníček. Minulý týden jsem měla přednášku , na kterou nám přišel fešný profesor(to bylo to první čeho jsem si všimla:D) a to druhé bylo když vysvětloval látku a gestikuloval přitom rukama celou dobu jsem pozorovala pouze ten jeho masivně zlatý kroužek na prsteníčku, takže z hodiny jsem si neodnesla vůbec nic krom poznatku, že mi asi začíná totálně hrabat:D:D
Možná je to i tím, že se docela hodně mých známých žení a já, co chvilku sleduju na svém facebooku změnu stavu ze zadaný na ženatý/vdaná.Doufám, že mě tenhle stav, co nejdříve přejde, protože chvílema mám vážně pocit, že kdyby mi právě teď někdo zazvonil na zvonek a zeptal se mě jestli si ho vemu, tak bych řekla ano:D:D:D:D


9.10. můj B-day

9. října 2011 v 22:27 | Mili |  Diary
:-)ano už je tomu pár hodin , co jsem se stala oficiálně dospělá i po Americku:D...Žádná velká oslava se nekonala(ono taky není nic moc, co oslavovat že:D) a dokonce se mi splnilo i mini přání a to je vítězství pana Váni s Tiumenem ve Velké pardubické:-)...mamička mi dneska vyprávěla, že když jsem se narodila tak ten den se jela zrovna stá Velká pardubická( a všichni v porodnici to sledovali)což odpovídá, že? Když dneska se jela sto jedna dvacátá a mě je 21:-):-)...no dneska to bude jen takové kratičké....mějte se všicí moc krásně a ať se vám daří zítra ve škole(či v práci):-)♥♥

Může se člověk pominout na mysli ze školy?

5. října 2011 v 23:18 | Mili |  Diary
ŘEKLA BYCH, ŽE ANO A DOKONCE BYCH I ŘEKLA, ŽE SE K TOMU DOCELA ÚÚŽASNĚ RYCHLE BLÍŽÍM..ZJISTILA JSEM, ŽE BEZ MÝCH KAMARÁDŮ(jo dobrý až teď zjistim, že píšu s capslokem-už začíná ta demennce:D), kteří opakují prvák je to v té škole a ve třídě úplně na houby...jsem tam strašný pátý kolo u vozu, protože všichni jsou spárovaný takže když se dělá nějaká týmová práce nebo práce ve dvojici(to opravdu nesnáším!)tak se musím prosit všech okolo jestli by mě nevzali mezi sebe což je pro mě naprosto trapná situace!!!Opravdu to nesnáším:-(..:-(:-(a navíc u těhle týmových prací stejně nechápu k čemu jsou v budoucím povolaní taky každej většinou pracuje sám za sebe tak k čemu to je?..akorát se stejně ty lidi nedokáží pořádně dohodnout...no nic budu muset nějak do toho 16.prosince zatnout zuby nehty a přežít to tam. Smutný je že v prváku jsem se každý den do školy těšila dokonce i když se psal test:Da teď se každý den modlím, aby se stal nějaký zázrak a já tam nemusela:-(docela obrat a né zrovna k lepšímu:'-(
Nejhorší je, že už teď vím, že mi chybí jeden zápočet, ale to je mojí blbostí, že jsem si nedošla o prázdninách na praxy-nějak mi to úplně vypadlo z hlavy:(...tak doufám, že to všechno nějak ukočíruju...mám toho bohužel až nad hlavu takže články se zde budou až do onoho prosince asi ukazovat po skromnu:-(