Už nejsem tvá princezna

20. srpna 2011 v 14:40 | Mili |  Moje výplody fantazie
Podívala jsem se na postel, kde si včerejší noc spokojeně snil můj princ. Osoba mě nejdůležitější, kterou jsem bezmezně a vroucně milovala. Ano, byl jsi to ty.
Vypadal jsi tak nevinně, měl jsi šibalský úsměv na tváři, muselo se ti něco pěkného zdát. Nedokázala jsem usnout, proto jsem jen tiše seděla a sledovala ten živoucí poklad, který mě naplňoval tím nádherným pocitem štěstí. Lehce jsem tě pohladila po vlasech. Po těch tvých zlatavých vláskách, kterými tak moc připomínáš andílka. Mého andílka.
Probudilo tě to. Otevřel jsi oči.
Usmál ses na mě, pohladil jsi mě a popřál dobrou noc. Jenže to bylo včera, v tu chvíli jsem ještě nevěděla, co mi skutečně chceš říct. Nevěděla jsem, že mi hodláš zlomit srdce.
Dnes už to vím, přišel jsi s vážným výrazem, podíval ses mi do očí a řekl tu nejbolestivější větu, jakou jsem si mohla představit. "Opouštím tě".
Nechápala jsem to. Z očí se mi začly drát slzy, koukal jsi na mě snad s nehranou lítostí, snad ti mě bylo vážně líto. Ptala jsem se proč? Proč už nejsem tvá princezna? Neodpověděl jsi, naposledy jsi mě pohladil po vlasech a řekl "sbohem".
Zabouchly se za tebou dveře a já propukla v nezastavitelný a spalující pláč. Cítila jsem, jak se mi spalují všechny vnitřnosti v těle, nemohla jsem to vydržet. Byla to tak nesnesitelná bolest. Držela jsem v rukách naši fotku. Smáli jsme se na ní. Čím déle jsem koukala na to štěstí zasklené v rámečku, tím víc jsem se zajíkala hořkými slzami, které se nekontrolovatelně hrnuly z mých smutkem unavených očí.
Potřebovala jsem se té bolesti zbavit. Postavila jsem se na rozklepané nohy a běžela do koupelny. Tam totiž bylo vše potřebné k tomu, abych tu urputnou bolest utišila. Jako smyslů zbavená jsem doklopýtala k umyvadlu, otevřela jsem přihrádku a vyndala nůžky.
Rozevřela jsem je zatímco jsem stále polykala hořké slzy a ostřejší konec jsem přiložila k hraně zápěstí a s výkřikem bolesti prudce trhla. Kůže se okamžitě rozevřela v masitou prohlubeň, z které začal vytékat karmínově červený pramen krve. Jenže to nestačilo musela jsem pokračovat. Víš, každá rána na mém zapěstí značila každou tvou lež, které jsem uvěřila. Když už jsem pod nánosem červené barvy neviděla kousek neposkvrněné kůže, řekla jsem si, že je čas. Teď to všechno skončím, už mi nikdo nikdy neublíží tak, jako si ublížil ty mě.
Naposledy jsem přiložila čepel nůžek k zápěstí tentokrát takovou silou, abych si byla jistá, že zajistí můj skon. Ležela jsem na zemi, kolem mě byly červeně zbarvené, jindy bíle dlaždice, koukala jsem se na svou znetvořenou ruku a chtěla plakat, jenže už jsem neměla sílu, vydávala jsem ze sebe jen bezmocné zvuky. Slyšíš to ? To je má bolest lásko! A ty jsi ta temná zkáza, která mi ji způsobila! Zabil jsi anděla naší čisté lásky a já přitom tak moc milovala jeho vroucný smích a šum jeho křídel. Náš anděl lásky padl na zem, chvíli ještě kvůli mě bojoval, snažil se vzlétnout, ale tys mu bez slitování přišlápl jeho křehká křídla, a znova jsem uslyšela tvá poslední slova"opouštím tě".

Cítila jsem chlad, prostupoval mým nebohým tělem a já začala panikařit. Vždyť já přece ještě nejsem připravená zemřít! Začala jsem křičet o pomoc jenže mě nikdo nemohl slyšet. Strhla jsem z věšáku ručník a přitlačila na ránu. Držela jsem ho vší silou než jsem zjistila, že jsem krvácení zastavila. Začala se mi vracet barva a já si uvědomila jednu věc.Musela jsem se podívat smrti do očí, abych zjistila, že za tohle mi nestojíš, a že chci stále žít!!!!!!
A víš, co "lásko"? Já už nechci být tvá princezna!

copyright mého blogu http://sistersky.blog.cz/ ->Mili©
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 narrateur narrateur | Web | 21. srpna 2011 v 14:14 | Reagovat

Moc hezká povídka. Žádný člověk za tohle nestojí. V jednu chvíli jsem měl pocit, že ji necháš umřít, ale konec byl perfektní. Šikovná. :)

2 Mili Mili | Web | 21. srpna 2011 v 14:20 | Reagovat

[1]: původně to tak mělo být, měla jsem připravený jiný konec:-),ale pak jsem si řekla, že bych taky někdy mohla stvořit něco s happyendem:-)...a moc ti děkuji za pochvalu:-)

3 Infinity Infinity | Web | 22. srpna 2011 v 0:50 | Reagovat

Nádherně jsi to napsala, já nemám slov, jsem moc ráda, že jsi ji nechala přežít, protože on ji za to nestál, aby se takhle mučila.
Zasloužila si někoho mnohem lepšího.

A děkuji, doufám, že mamce bude už úplně dobře, moc mě potěšil tvůj komentář. :)

4 Mili Mili | Web | 22. srpna 2011 v 3:17 | Reagovat

[3]: Tvoje komentáře mi vždycky strašně zvednou náladu a za to ti opravdu moc děkuji:-):-)
...jednou moji maminku zlobilo srdíčko:'-(, takže si opravdu umím představit jaké to je mít o maminku strach...takže také moc doufám, že už bude tvé mamince dobře♥

5 narrateur narrateur | Web | 22. srpna 2011 v 20:54 | Reagovat

[2]: Fakt je to hezké. Řekl bych jedna z nejhezčích povídek, které jsem četl. Budu se tady vracet. :)

6 Mili Mili | Web | 22. srpna 2011 v 21:33 | Reagovat

[5]:nedokážu slovy popsat, jak moc si toho vážím...děkuju ti strašně moc:-)

7 Netty Netty | Web | 5. října 2011 v 8:24 | Reagovat

Máš tam překlep: "Ano, by jsi to ty."...a taky nevím jestli bych zvolila slovní spojení "zničil srdce " a tolik hysterie, ale jinak se mi to hodně líbí...hlavně to, že to nemá tragický konec...poslední dobou mám pocit, že nikdo neumí napsat povídku s alespoň částečným happyendem.:D

8 Mili Mili | Web | 9. října 2011 v 22:48 | Reagovat

děkuji za konstruktivní kritiku:-)...taky to původně happyendem končit nemělo, ale právě jsem si řekla, že smutku je kolem dost tak jsem to zakončila tak jak jsem to zakončila:Da překlep jsem již opravila děkuji za upozornění:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama