Prozření aneb jak děvčátko přišlo o iluze

16. srpna 2011 v 5:21 | Mili |  Moje výplody fantazie
Žilo,bylo jedno malé děvčátko.Na svět se dívalo pomněkově modrýma očičkama a s tou sladkou dětskou naivitou, kterou dětem všichni závidějí.Ano, ona dětská nezkaženost a čistota dělala z děvčátka tu radostnou a šťastnou holčičku, která věřila v princezny, víly a prince na bílém koni.
Děvčátko povyrostlo a začalo vnímat svět kolem sebe, ale stále bylo ještě tak nezkušené, že spoustu věcí kolem sebe nechápalo.
,,Proč potkává lidí, kteří pláčou i když si předtím nerozbili koleno?"
,,Proč se někdy tatínek s maminkou hádají i když jí neustále říkájí, že se mají moc rádi a že mají rádi i svou holčičku?"
,,Proč se s ní chlapeček na pískovišti nechtěl podělit o své hračky?,,
Děvčátko přestávalo snít, pomalu se probouzelo a začalo se bát toho všeho zlého kolem ní.

Ale pořád před tím vším měla kam utéct.
Pokaždé když šla večer ulehnout do své postýlky, schoulila se v náručí svého tatínka.Byl to její hrdina, v jeho náruči se cítila tak krásně a v bezpečí. To on ji chránil před tím velkým a krutým světem, který na ni čekal tam venku. Vždycky než děvčátko usnulo, pomyslelo na to, jaké má štěstí, že jí tatínek nikdy neopustí.
Jenže jednoho dne děvčátko dospělo a její dětský svět se jí rozbil na malinkaté kousíčky, které ji padaly do dlaní a proklouzávaly mezi jejími prsty.Při každém setkání s kůží působily bolestivé ranky. Některé byly jen malinké, na ty stačila pouze náplast a rána se zahojila. Jenže mezi těmi všemi střípky se našly i střepy veliké a velmi ostré, které způsobily hluboké rány, které bolely ještě dlouho poté, co po nich kůži zacelily jizvičky.
Dnes už děvčátko ví, že její tatínek není hrdina, jinak by přece neopustil ani ji ani její maminku.
Dnes už také ví, že existují milióny důvodů proč lidé na světě pláčou aniž by měli nějaké viditelné šrámy, stačí totiž šrámy na jejich srdci, ty sice nejsou vidět, ale o to více bolí.
Dokonce už pochopila, proč ji tenkrát chlapeček nepůjčil své hračky. Zjistila totiž, že existují lidé sobečtí, lakomí a zlí. Chtěla by život vidět zase těma dětskýma, nevinnýma očičkama, ale ví, že to nejde. Nyní je už dospělá a musi jít dál. Musí stárnout a získavat každým novým dnem i nové zkušenosti.
ALE ONA TO ZVLÁDNE!! PROTOŽE S KAŽDÝM DALŠÍM DNEM JEJÍHO ŽIVOTA JE STÁLE SILNĚJŠÍ a SILNĚJŠÍ......

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lola-J Lola-J | Web | 16. srpna 2011 v 7:55 | Reagovat

Děkuj mockrát))

2 Mili Mili | Web | 16. srpna 2011 v 8:03 | Reagovat

Není vůbec zač:-)

3 LisBeth* LisBeth* | Web | 20. srpna 2011 v 13:58 | Reagovat

Moc hezky napsaný.. Jednou bych chtěla mít talent na psaní příběhů :D

4 Mili Mili | Web | 20. srpna 2011 v 14:25 | Reagovat

DĚKUJI TI MNOHOKRÁT:-)vždyť talent určitě máš, protože na svém blogu píšeš taky moc hezky:-):-)

5 Adel & Kler Adel & Kler | Web | 21. srpna 2011 v 14:54 | Reagovat

Krásně napsané! :-)

6 Mili Mili | Web | 21. srpna 2011 v 14:58 | Reagovat

[5]: Jůů moc děkuju:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama