Bezcenná

23. srpna 2011 v 21:22 | Mili |  Téma týdne na blogu.cz
Přečetla jsem si pár článků na Téma týdne a ty mi osvětlily, co toto prapodivné slovo znamená, za to moc děkuji, ale příliš mě to neuspokojilo:D:-P a tak jsem to vzala za jiný konec a stvořila příběh na slovo znamenající Floccinaucinihilipilification v překladu a to je:"bezcennost"

Čtvercová místnost 3x3metry, studené nemocniční lůžko, promočený polštář od slz a okno, které zdobí mříž. Ano toto je nyní mé království. Jmenuji se Anita a moje diagnóza? Ta nese jméno Anorexie.
Ležím na posteli a snažím se usnout, ale copak to jde? Vždyť ještě před pár hodinami jsem byla doma, ve své bezpečné ulitě se svoji rodinou, s tou nenahraditelnou a krásnou vůní domova. Kde je ta vůně teď? Snažím se si ji vybavit, ale cítím jen nemocniční zápach, z kterého se mi zvedá žaludek, je to jako cítit smrt. Jak mi to naši mohli udělat? Vždyť já bych to nějak zvládla. Poprala bych se s tím.
Vlastně, co si to namlouvám, nemoc nade mnou vyhrála, měla všechny triumfy ve své dlani a nebála se je použít. Vysmívala se mi při každém mém novém snažení ji porazit. Anorexie mě posedla, jako démon, vzala mi i ten poslední zbytek bojovnosti, který ve mně zůstal i přestože už mě měla dávno celou ve své moci, moje tělo bylo pod její vládou, ke konci už jsem jí ani neodporovala a slepě poslouchala všechny její příkazy z nitra, jenže ani to jí pořád nestačilo. Možná, že je spokojená až teď, když mě dohnala až sem. Chtěla bych vidět její výraz, když do mě doktoři napíchali kupy jehel a nosem mi prostrčily gumovou hadičku, cítila jsem každý její pohyb, jak pomalu postupovala jícnem až do žaludku. Prosila jsem a křičela jsem, ať mi jí nedávají, že už budu jíst, ale slyšela jsem, jen monotónní polkněte, znova polkněte, nádech a pořádně polknout, s každým dalším polknutím jsem cítila kus té gumové hmoty hlouběji v mém těle. Ano tohle se mému démonovi určitě moc líbilo. Umím si představit jak se zábleskem v očích a ironickým, samolibým úsměvem sledoval, jak škemrám, jak zoufalstvím a bolestí pláču a jak se zajíkám z gumové sondy zdobící vnitřek mého těla. Bolelo to strašně moc.

Nyní koukám skrz zamřížované okno ven. Mé oči bloudí po černém koberci noční oblohy. Sleduji hvězdičky, které jasně svítí a vzpomenu si jak mi maminka vždycky říkavala, že na obloze existuje hvězdička, která patří jenom mě a symbolizuje mé nejtajnější a největší přání. Natahuji ruce před sebe v marné a pošetilé snaze uloupit si moji hvězdičku a dát si ji k sobě na polštář, jako symbol nové naděje a síly.
Vzpomenu si jaká poslední slova jsem řekla své mamince, než se za ní zabouchly skleněné nemocniční dvěře."Jen jsem chtěla být dokonalá maminko, chtěla jsem být někdo,chtěla jsem, aby mě lidé přestali brát jako bezcennou bytost a viděli, že i já něco dokážu, že mám pevnou vůli jako nikdo jiný.
V ruce třímám kousek papírku, který mi poté vložila do dlaní. Stálo na něm: Anitko, ty jsi nikdy bezcenná nebyla a ani nikdy nebudeš. A víš proč? Protože na světě neexistuje taková cena, která by dokázala vyčíslit mou lásku, kterou k tobě chovám. Pro mě jsi totiž tím nejdražším a nejcenějším na celém světě! A nikdy si neodpustím, že jsem tě viděla, plakat a nedokázala jsem tvé slzy setřít, viděla jsem, jak každým dnem padáš níž a níž a mě se nedařilo tě zachytit, viděla jsem, jak zoufale prosíš a já ti nedokázala pomoci, prosím odpusť mi, kam až to zašlo, ale tady ti pomůžou. A pak se vrátíš domů a všechno bude mnohem lepší. Slibuju holčičko moje.
S každým přečteným slovem se mi z očí valily proudy bolestivých slz. Vždyť to já jsem ta osoba, která by se měla omlouvat, ne ty! Ale já ti slibuji mami, že to dokážu, udělám to pro tebe. Budu zase tvoje zdravá holčička.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 narrateur narrateur | Web | 23. srpna 2011 v 21:50 | Reagovat

Tvoje povídky čiší takovou pevnou vůlí, jsou věrohodné, dokážou vtáhnout do děje. Vystihla jsi pocity mladé dívky trpící anorexií a bravurně jsi to spojila s "bezcenností". Moc dobré.

2 Sikuri Sikuri | Web | 23. srpna 2011 v 21:56 | Reagovat

Tenhle překlad je, jak jsem si všimla, dost rozšířený, ale nesprávný. Nevím, kdo s ním začal, stejně jako netuším proč, ale tomu pravému se dle mých zdrojů (a že jsou zaručené)blíží tak maximálně slovním druhem.
Jinak krásná povídka. Poslední dobou se příběhy o anorexii hodně množí, ale málokdo je dokáže pěkně zpracovat. Sikuri stojí rozum jenom nad úryvkem: "Pro ostatní bezcenná nejsi, ale pro mne ano." Nemůže se zbavit dojmu, že to mylo myšleno naopak.

3 Mili Mili | Web | 23. srpna 2011 v 21:58 | Reagovat

[1]:Já ty tvoje komentáře miluju:D:-):-)moc ti za ně děkuju...je pravda, že bych tento příběh takhle nikdy asi nevystihla kdybych si touto nemocí skoro před 8 lety sama neprošla...možná proto ta věrohodnost...tvoje pochvalné komentáře mě úplně dojímají:-),ale co mě od tebe dojalo úplně nejvíce??tvoje zmíňka o mě na tvém blogu, když jsem si to přečetla nemohla jsem uvěřit svým očím, tisíckrát moc ti děkuju♥

4 Mili Mili | Web | 23. srpna 2011 v 22:03 | Reagovat

[2]: já jsem si myslela, že s touto větou bude problém ...ale víš myslela jsem to tak že ostatní lidé by ji cenou dokázali ohodnoti(představ si jako by jí dali cenovku zakolik peněz si jí váží)...ale pro tu maminku žádná cenovka pro svoji dceru neexistuje je nevyčíslitelná...nějak tak jsem to myslela...a děkuji za upozornění, že překlad není správný..teď už s tím nic nenadělám, ale alespoň si příště lépe seženu informace:-):-)

5 Mili Mili | Web | 23. srpna 2011 v 22:22 | Reagovat

[2]: tak jsem pro klid duše onu větu trochu poupravila i mistr tesař se někdy utne:-)...tak snad už to bude v pořádku:-)

6 narrateur narrateur | Web | 23. srpna 2011 v 22:27 | Reagovat

Já jsem se nad tou větou taky trochu pozastavil, ale pak jsem četl dál a svitlo mi. :) HEČ :P :D Nemáš zač, rád upozorním na šikovné lidi. Ale koukám, že tys mě u sebe taky zmínila, děkuju. :)

7 Infinity Infinity | E-mail | Web | 26. srpna 2011 v 2:42 | Reagovat

Opět nádherný článek, máš ohromný talent na psaní a tvé články moc ráda čtu a málem se mi vloudila slza do očí, jak je to dojemný příběh.

8 Just Caroline* Just Caroline* | Web | 26. srpna 2011 v 21:55 | Reagovat

Krásný blog :)

9 Mili Mili | Web | 26. srpna 2011 v 22:58 | Reagovat

[6]: jůů tak to jsem moc ráda:-)máš velkou pochvalu, že jsi to pochopil:-):-)..juju zmínila doufám, že ti to nevadí:-):-)

[7]: tý jo vážně ti moc děkuju...já takhle píšu už strašně dlouho let, ale nikdy jsem to nikomu neukázala ani nikde nezveřejňovala, protože jsem se bála, že to zase tak dobrý není...moc to pro mě znamená, to co jsi napsala♥

[8]: Jsem moc ráda, že se líbí...Děkuji ti moc:-)

10 MadameBijou MadameBijou | Web | 28. srpna 2011 v 19:14 | Reagovat

Mě se taky moc líbí, jak píšeš. A je škoda, že sis myslela, že to až tak dobré nebude a raději jsi nic nezveřejňovala. Rozhodně máš talent a ten by sis neměla nechávat jen pro sebe.
Jsem ráda, že máš tento blog a určitě sem budu na Tvé skvělé povídky chodit.

11 Mili Mili | Web | 30. srpna 2011 v 21:54 | Reagovat

[10]:Strašně moc děkuju:-)jsem vážně mile zaskočená, že se moje příběhy líbí...něco takovýho bych nečekala..moc si toho vážím..ještě jednou moc děkuju:-)

12 Infinity Infinity | Web | 30. srpna 2011 v 23:22 | Reagovat

Děkuju moc, úplně mi tvá pochvala vykouzlila úsměv na tváři. :)

13 Mili Mili | Web | 10. září 2011 v 18:30 | Reagovat

Tak to mám moc velkou radost:-)hlavně ta pochvala byla pravdivá!jsi opravdu moc hezká:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama