Srpen 2011

Člověk by se neměl trápit lidmi z minulosti

7. srpna 2011 v 23:19 | Mili |  Diary
....JELIKOŽ JE DŮVOD PROČ SE NEDOSTALI DO NAŠÍ BUDOUCNOSTI....jenže....

Víte, je mi už 20 let pár vztahů mám zasebou,některé byly krásné i přesto, že to skončilo,u jiných šlo časem vidět, že to asi nebude to pravé, ale jen jeden za celý můj život mě dokázal srazit na kolena.
Byli jsme spolu téměř rok a za tu dobu jsme toho stihli prožít jako to někteří lidé nestihnou ani za 10 let,tenhle vztah byl v průběhu plný bolesti,takové té opravdové,kdy vás slzy pálej a nejradši byste si vyrvali oči, abyste už neměli z čeho plakat. Ale také to byl vztah plný lásky a nádherného milovaní(ještě nikdy jsem nezažila lepší milování než bylo to s ním) a opravdového citu...jak jsem, ale zjistila později bohužel jen z mé strany.
Ublížil mi, tak nehorázným způsobem, že i teď rok od rozchodu se mi opět derou slzy zoufalství do očí.Kdyby mi byl tisíckrát nevěrnej nebo se mě ve spánku snažil uškrtit, tak by to tolik nebolelo jako to, co mi udělal. Tenkrát jsem se s ním chtěla rozejít ale místo toho jsem mu odpustila řekla mu jak moc ho miluju a dál jsme tvořili pár.
… když někomu šlápneš na nohu tak můžeš říct promiň. Když někoho omylem poliješ tak můžeš říct promiň. Ale to cos udělala Ty mě… to… prostě říct promiň nestačí."
O to je horší, že já od něj to promiň nikdy neslyšela, a přitom jsem po ničem jiném netoužila.
A čím to všechno skončilo?Po tom všem co jsem pro něj udělala, co jsem si vytrpěla mi řekl větu, která mi stále zní v hlavě ...celý ten dlouhý rok od rozhodu se mi velmi často vynořuje z paměti
"Víš už tě nemiluju a stydím se za to, že jsem spal jenom s tebou,chtěl bych mít víc holek za život,dřív sem si myslel, že bys mohla bejt jediná,ale teď už jich chci mít víc........
A po této větě zřejmě nemůže být nikdo udiven tím, že každého potenciálního partnera od sebe odháním,mám strach opět někomu věřit...můj poslední partner mi tolikrát opakoval, že mě miluje až sem se zalekla, že já mu nedokážu říct ani "mám tě ráda" a proto jsem ho opustila...takže už neubližuji jen sobě ale díky tomu nevyzrálému, sobeckému ničiteli mého srdce bohužel i ostatním..nechci...teď jenom doufám, že se najde někdo, kdo mě znovu naučí věřit....protože dokud dýchám-věřím!.....



Učení a paměť

4. srpna 2011 v 2:37 | Mili a její paměť:-)
V této rubrice nazvané "škola volá"bych se chtěla jak už sám název napovídá věnovat věcem, co jsou více či méně spjaté s učením a školou jako takovou:-)Nechci sem, ale jen kopírovat internetové články, které radí jak se správně učit, co pomáhá na paměť apodobně. Jelikož mám za sebou studium předmětu fyziologie, kde jsem se o paměti a učení velice přiučila, chtěla bych sem psát vlastně i svoje poznatky, tudíž v tomto článku nebude nic překopírovaného , ale budou to informace, které vstřebal můj mozek a které se usídlily v mé paměti:-)
Lidský mozek...v celém evoluci nedosáhl žádný živočich takových kvalit tohoto orgánu, jako právě druh homo sapiens čili člověk. Mozek ač orgán nejsložitějšího charakteru je v určitých ohledech nedokonalý, ale získal neuvěřitelnou schopnost a tou je schopnost učit se a pamatovat si.Vždyť vem te si, co bychom byly bez vzpomínek?
Abychom si mohli pamatovat lépe musímě paměť cvičit..a pamatujte si nikdy není říliš pozdě na to začít svou paměť procvičovat a zdokonalovat!
Jak, ale zlepšit chuť k novému učení, o tom už jsem se trochu zmínila v předešlém článku, jsem si jistá, že mnohem lépe se vám bude učit pokud zůstanete otevřeni novým poznatkům.Vemte si následují cí věty.
1)musím se to naučit ale vůbec se mi do toho nechce, nebavím mě to, tlačí mě čas musím se tohle všechno stihnout naučit během dvou dnů.....
2)Dnes se zkusím naučit dvě kapitoly vypadají zajímavě, přiučim se alespoň něčemu novému a až se mě na to pak někdo zeptá budu moc ráda, že nebudu sedět jen s otevřenou pusou do kořán ve snaze něco ze sebe vypotit, ale že sebevědomně budu moci odpovědět na danou otázku...
Já dosti často používala právě první větu..všechno jsem vždycky dělala na poslední chvíly a pak jsem zjistila, že mám například poslední dva dny na to naučit se 30 otázek na danou zkoušku.To jsem pak byla schopna 48 hodin nespat a jen se učit..jenže to není to pravé, protože sice jsem pak nasledují cí zkoušku zvládla jenže vše, co jsem se v polospánku naučila jsem brzy zapomněla a to není dobře! Z hodin fyziologie totiž vím, že existujé 3 typy paměti.

1. Okamžitá paměť neboli paměť senzorická-řádově v sekundách=>to co vidíme v danou sekundu
2. Krátkodobá neboli paměť primární-zde se shromažďují nové poznatky řádově v minutách je to paměť pro daný okamžik,například vidíte člověka v tramvaji v té sekundě ho zaregistrujete, v tu chvlí víte jak vypadá, ale pak se otočíte a je pro vás nepodstatné jak ten cizí člověk vypadal, nepotřebujute si to pamatovat-to je paměť krátkodobá
3. a)Dlouhodobá (sekundární)paměť-dny a roky, má pomalé vyvolávání(snaha vzpomenout si na něco když máme třeba okno) velmi rozšířená u studentů, kteří se něco naučí a během dvou dnů to zapomenou.Právě sem se ukládali mé naučené znalosti , kterých jsem psala v odstavci výše. Vemte si třeba maturitu(vy co ji máte už za sebou),tenkrát jste všechno uměli , ale když se vás teď zeptám řekněte mi něco o otázce 15 z českého jazyka(literatury)zřejmě nebudete vědět a to je paměť sekundární.
b)Druhá část dlouhodobé paměti je paměť terciální-to je ta na celý život a má rychlé vyvolání dám teď zvláštní příklad ...:-)například první milování i když se stalo třeba před padesáti lety vy si na to velmi rychle vzpomenete a bude vědět jaký to přesně bylo i po těch dlouhých letech a vybavíte si vše během pár sekund tot je paměť terciální, to je ta kam bychom si všichni přáli ukládat věci, které se učíme ve škole:-)


Vzdělávání

2. srpna 2011 v 4:20 | Mili

Včera jsem byla svědkem rozhovoru na internetu dvou lidí.Zkusím Vám sem napsat krátkou a stručnou ukázku.
A:"Kam jdeš na vysokou"?
B:"Na VŠCHT"
A:"jsem nevěděl, že tě baví chemie"?
B:"Nebaví,z chemie jsem vždycky málem rupnul:D:D:D ale brali bez přijímaček..tak aspoň někde zabiju čas"

Samozřejmě to není přímo tak jak to tam bylo napsaný, ale stačilo mi to, abych se zděsila nad dnešní dobou. Já byla od jakživa toho názoru, že lidé studují proto, aby něco uměli, nebo protože je to baví. Jenže čím dál tím více si myslím, že někteří místo zisku nových znalostí se honěj jen za tím, aby měli titul nebo nemuseli ještě do práce...a razej si to svoje heslo:co na tom, že mě danej obor vůbec nebaví a zřejmě se mu nikdy nebudu věnovat hlavně, že to tu přežiju požadovanej počet let a budu mít titul.
(SAMOZŘEJMĚ NEHÁZÍM VŠECHNY DO JEDNOHO PYTLE,jen jsem se s takovými lidmi už setkala---naštěstí, ale i s těmi co je studium naplňuje)

Já například na vysokou chodím jelikož chci být na sebe pyšná a chci, aby na mě byli pyšní i rodiče(budu možná první s vysokoškolským titulem v rodině),ale co je pro mě nejdůležitější??? Chci se přiučit něčemu novému..s každou novou informací, kterou zde získám jsem spokojenější a spokojenější. Baví mě můj obor, kterému jsem se věnovala defakto i na střední...a jelikož se v budoucím povolání vidím jako laborantka v reprodukční sféře, což je můj sen už od základky a možná, že ještě dávno předtím..protože když si vzpomenu na školku a otázky vychovatelek, které se dětí ptaly,čímpak by chtěly být každá holčička odpověděla,že princeznou jen já odpovídala, že budu vyrábět miminka:D:Ddřív sem nechápala čemu se všichni tak divili,teď když to tak čtu tak musím přiznat že to zní trochu dvojsmylně a na tříletou holčičku nepatřičně:-)já byla jiná hold už od mala:D...ale co sem tímto chtěla říct??vlastně celý život vím co by mě bavilo a čím bych se jednou chtěla živit a studuji na to i patřičný obor. Moje studium mě naplňuje a doufám,že se nás takových nejde více:-)♥