Červenec 2011

Saturnin-humoristický román

28. července 2011 v 23:32 | Zdeněk Jirotka |  Bibliotéka
Nedávno jsem si vzpoměla, že v anketě "Kniha mého srdce" vyhrál právě Saturnin ihned jsem musela zamířit do knihovny abych zjistila čím si diváky tato kniha získala...teď už to vím:-)Myslím, že se Saturnin právě dostal na seznam mých knih, ke kterým se budu ráda vracet i podruhé. Sice jsem v této anketě hlasovala pro Malého prince od A. Exuperyho, ale teď po dočtení tohoto románu jsem s výběrem již spokojená♥:-)

A nyní již k ději tohoto skvostu české literatury: Příběh vypráví o dobrodružství a o problémech jednoho mladého muže(v knížce není uvedeno jeho jméno) a jeho sluhy Saturnina. Mladý muž žije v celku klidným životem, bydlí v jednom starém domě v Praze, chodí do práce a líbí se mu slečna Barbora, která je profesionální tenistkou. Jednoho dne mladý muž přijme sluhu Saturnina a rázem se jeho všední život změní na jedno velé dobrodružství plného nepředvídatelných kuriozit, které čtenáře mnohokrát donutí k úsměvu, cože se mi na této knize líbé nejvíce.Je to vyloženě odpočinkouvá kniha, která ve vás vyvolá bezstarostný pocit a úsměvný pocit. Postava Saturnina je velice originální a zároveň poněkud zvláštní. Jednou sluha pánovi zavolá, že přestěhoval jejich domácnost na obytnou loď-hausebot. Zde učí Saturnin pána hrát tenis, aby porazil slečnu Barboru. Pohodový život na lodi naruší příjezd tety Kateřiny se synem Miloušem. Teta Kateřina v této knize nehraje příliš kladnou roli naopak její chování vás místy donutí vyslovit větu"baba jedna protivná"což se stalo i mě:D:D(v této části knihy se opět projeví origonalita sluhy Saturnina, kterému se originálním způsobem podaří tetu Kateřinu s jejím pubertálním a lehce zaostalým synkem vystrnadit-> pomocí masek Mikuláše a čerta...↓↓↓


Noční přemýšlení

28. července 2011 v 4:49 | Mili |  Diary
Noční přemýšlení u mě nikdy nevěstí nic dobrého,nemám ráda takový ten stav kdy se snažím usnout a právě v tuto chvíly se mi začnou v hlavě rojit nejrůznější myšlenky.Poslední dobou mám pocit, že se sama v sobě nevyznám,mám pocit, že sebe samotnou se snažím přesvědčit o něčem o čem v hlouby duše vím, že to tak vážně není.Tak například všem hlásám jak je mi skvěle když jsem poprvé od svých 17let(dnes 20) single, všem vykládám jak opačné pohlaví nechci ani vidět,jak mám alespoň více času na to dodělat si ve škole zkoušky, že se konečně netrápim, ale není to tak, dneska když jsem se snažila usnout, zjistila jsem, že mi prostě nestačí obejmout jen svýho obřího plyšáka.

Jenže...já jsem z předchozích vztahů vážně tak moc unavená a citově odrovnaná(zkuste si žít s alkoholikem), že i když by tu pár nápadníků o mou maličkost stálo, já to teď nedokážu..nechci mít zase vztah na zkoušku jestli to půjde nebo ne ostatně jako jsem to dělala vždy->Někoho jsem potkala nebo jsem s někým byla seznámena a za týden jsme spolu chodili...jenže pak jsem zjistila, že to nefunguje a následoval rozchod po tříměsíční známosti, tohle už nechci...chci si být jistá, chci nejdřív toho druhého poznávat hlavně pomalu, chci vědět že to nebude jen o tom jednom(taky jsem měla tu smůlu po pár týdnech zjistit, že přesně o to mu šlo)...a jsem odhodlaná to tentokrát takto udělat i kdybych měla čekat třeba rok,dva,tři, já věřím, že tady po světě někde běhá ten, s kterým třeba jednou založím rodinu, ten kterýmu třeba jednou řeknu své ano.
"je jednodušší být sám, ale hezčí je to ve dvou" to je tak síleně pravdivá věta až je mi z toho opět smutno
Omlouvám se za svůj(opět) mírně depresivní článek:-)u mě to poslední dobou nějak nejde jinak..moc tomu nepřidal ani můj dnešní neuspěch při zkoušce z fyziologie, na který jsem se učila jak blázen i nonstop v noci..a přesto ze 40 lidí u nás zkoušku zvládlo jen něco kolem deseti osob.O tom jak moji školu a studium v ní miluju jsem se už tu jednou zmínila, proto ve mě tenhle dnešní neuspěch nezanechal moc pozitivní naladu spíše tedy naopak, stimuloval všechny moje myšlenky, aby se mi v půl páte ráno draly do popředí z mého talamu(centrum emocí v mozku:D) a udělali pořádný guláš.


Mohla bych sice ještě přinejmenším hodinu psát o tom co mě sužuje, ale myslím, že toho je za poslední dobu na mém blogu až až ...zítra se budu snažit psát už o něco více pozitivněji:-):-)hlavně mám v plánu napsat něco o knize, kterou jsem dnes dočetla. Pro lidi,co třeba narazí na můj blog a patřej ještě k té (dnešní) menšině lidí co milujou čtení knih(krásných, papírových, ručně vázaných, ke kterým si mohou přičichnout(aneb nejsem zastánce elektronických knih)....

Začátek

21. července 2011 v 3:21 | Mili |  Téma týdne na blogu.cz
Snad každý člověk na tomto světě si mnimálně jednou řekl větu"kéž bych mohl začít znova...od začátku"...je to velmi přirozená věta. Někdy se stanou věci, za kterými když se ohlednéme udělali bychom je jinak. Já se, ale zatím radši neohlížím, protože, co kdybych to udělala sice jinak, ale ještě hůř? Věřím na to, že věci se stanou pravě proto že se tak mají stát...
Ale přece jenom kdyby ke mě někdo přišel a řekl máš možnost se vrátit na začátek a udělat něco ve svém životě jinak ..neodmítla bych...marně přemýšlím, kam bych se přesně vrátila,je toho bohužel spousta, co bych chtěla změnit.
Myslím, že k životu patří to, že něco uděláme a poté se plácnem do hlavy se slovy"panebože co jsem mu to řekla,kéž bych mohla vrátit čas" nebo "panebože proč jsem si to neuvědomila dřív, kež bych se mohla vrátit a začít jinak"...jenže vracet se v čase nejde, ale začínat nový začátek už není tak nereálné...samozřejmě, co se stalo zůstává, ale pokud se někdo rozhodne začít konat jinak a lépe myslím, že nový začátek ho uvítá s otevřenou náručí.
Také se teď budu snažit začít znova, lépe a rozvážněji abych nemusela prožívat ta samá uzkalí, která jsem v životě zažila a že jich nebylo málo(tak namátkou vám jich sem pár napíšu:prošla jsem si nemocí zvanou anorexie,tudíž jsem se dívala smrti hodně z blízka do očí, čímž sem ublížila hodně i své rodině, která se moc trápila, už rok mám šílenou "jizvu"na srdci jelikož mi ho někdo, moc krutým způsobem zlomil,poté co jsem našla novo důvěru v muže jsem si prožila vztah s alkoholikem o kterém jsem si naivně myslela, že on bude ten pravý...až do té doby než na mě vztáhl ruku:-( :'-(:'-(..)...vidíte život se semnou moc zatím nemazlil:-(,ale já přesto doufám nejen v lepší zítřek, ale i v lepší nový ZAČÁTEK!


Prázdniny v rytmu učebnic:-)

16. července 2011 v 19:48 | Mili |  Diary
Učit se o prázdninách můžou leda tak lidi co dělají reparát nebo ti co neudělali maturitu...díky bohu ani jeden případ není můj:-)moje maturitka už mi celý 1 rok krásně leží v šuplíčku:-), ale přesto se musím učit, místo toho abych se, například v dnešní krásný sluneční den, válela někde u vody...
A co zapříčinilo mé zkažené prázdniny:-)no celkem jednoduchá odpověď kdo jinej by v tom mohl mít prsty než chlap..ano můj nyní již naštěstí expřítel mi o zkouškovém období (kdy jsem se měla soustředit hlavně na splnění všech zkošek) připravil malé peklo na zemi...aneb není si radno začínat s člověkem který se léčil z alkoholismu a věřit mu , že už je všechno v pohodě a že je vylečenej...NEBYL!...a já jsem měla tolik odvahy, že jsem se pustila do toho aby s ním bylo vše v pořádku..jenže tím jsem se více soustředila na něho a škola šla stranou...dokonce i moje pověst ve třídě..jakožto chytré holky, co má vždy všechny zápočty a zkoušky hned na poprvé šla do kopru....a co bylo nejhorší??nejen to, že jsem díky němu taktéž konzumovala více alkoholu než bylo zdrávo ale zjištění, že ačkoliv sem pro něj obětovala to, co mám v životě velmi ráda(vzdělání je u mě na žebříčku hodně vysokém)on za to nestál a jak už to u takových lidí bývá ani si toho nevážil...po té, co si na mě dovolil vztáhnout i ruku aniž bych mu něco udělala byl konec úplnej.
Teď jenom doufám, že pro příště zapnu svůj průměrně(doufám) inteligentní mozek a takovýmhle lidem se vyhnu velkým obloukem, protože já ačkoliv jsem člověk samarytánský...někdy někomu není bohužel pomoci.

Ale i potomhle ošklivém období, plnýho slz, které mi rozmáčeli snad všechny polštáře co doma mám...jsem se zvedla na nožky...a teď bojuju o to abych postoupila do druhého ročníku vysoké školy, kterou tolik miluji !!!!Zbývají mi ještě tří předměty na dodělání a je pravda, že za celý prázdniny jsem byla sotva dvakrát venku...stále jen ležím v učebnicích a učím se, je pravda, že bych měla pár lepších plánů, ale jak už jsem jednou řekla svoji školu miluju, pro skvělé lidi i profesory, na které jsem měla v prvním ročníku štěstí(doufám, že toto štěstí bude pokračovat i v ročníku budoucím:-)) takže mi to učení zase tak příliš nevadí:-)jen doufám, že to vyjde..už "jen" 3 předměty, sice ty nejtěžší, ale doufám, že když už jak je vidět nemám štěstí v lásce, že ho budu mít alespoň při tahání těch správných otázek:-):-):-)...takže tímto článkem pro vás určitě ne moc zajímavým:D:Dkoho by taky zajímaly moje plky o expříteli a škole:-) jsem vám chtěla popřát hoooodně štěstí při volbě vaší drahé polovičky a moooooc krásně(neučící) prázdniny:):-):-*♥
Prostě a krátce mějte prázdniny takové jako by byly vlastní rukou namalované:-):-)↓↓↓↓↓


Jeckyll a Hide("Dvojí tvář")

10. července 2011 v 21:54 | Mili |  Téma týdne na blogu.cz
Dlouho jsem přemýšlela, co bych na toto téma mohla napsat....přemýšlela jsem o lidech, které jsem za svůj život potkala a snažila se přijít v čem se oni projevili tak, že jsem si řekla, že mají dvě tváře, ale pak jsem přišla na to, že nemusím sahat do vzpomínek a koukat na ostatní ...stačí když se totiž podívám sama na sebe.
Svoji povahu nemám moc ráda...ne že bych byla zlá nebo tak něco troufám si říct, že právě naopak...jsem samarytán... kolikrát víc myslím na ostatní než na sebe...Proč jsem to vždycky já kdo v krámě musí uhnout s vozíkem?proč sem já ta která na ulici uhne nastranu i když já jdu ve správným směru????takové to úsloví jseš hodnej až jsi blbej sem už párkrát slyšela i na mou osobu,.
Ale.......to, co na sobě opravdu nemám ráda, je to že jsem samotář, introvert každým coulem, takový ten samotář, co když se má objevit někde ve společnosti je mu týden před onou událostí zle od žaludku....a přitom tolikrát sním a představuju si jak jsem oblíbená, komunikativní,jak se umím bavit i bez alkoholu...jenže.. to je právě ono...svoji "druhou tvář"tu komunikativní,tu usměvavou, tu žádoucí umím ukázat jen s nějakým tím promilem v krvi...a po každém vystřízlivění se ptám proč???proč když do sebe kopnu dva panáky najednou miliju okolo sebe davy lidí...umím s nimi mluvit, smát se s nimi...nedělá mi nic problém.Ale bez kapky alkoholu jsem nudnej, nekomunikativní člověk, co v tramvaji tupě zíra z okna, ve škole sedí jako zařezaná v lavici a za celý den řekne sotva dvě věty? Proč? když toho mám tolik, co říct,tolik se chci smát ..tolik se chci bavit...proč se občas na povrch nemůže prodrat má druhá tvář, která uvnitř mě kříčí a touží potom...proč se objevuje jen za určitých okolností?Vždyť je ve mě ...je mou součástí...jenže zatím má nadvládu má první tvář, ta která si nechce nikoho moc připustit k tělu...ta která nejdřív musí člověka dobře poznat než se mu otevře...teď jen jestli je to dobře nebo špatně.