Srpen 2009

Můj příběh s Anorexií

10. srpna 2009 v 23:55 | Mili |  Diary
Nechce se mi jít spát a protože s anorexií už mám svou zkušenost, tak mě napadlo, že vám napíšu můj příběh...jak to všechno začalo a jak skončilo...

Bylo mi 13 let, když jsem přestala jíst..vlastně ani ted pořádně nevím jaký byl ten pravý důvod, nikdo mi totiž nikdy neřekl, že bych byla tlustá nebo tak...prostě jsem se jednoho dne rozhodla držet dietu..a tak to všechno začalo. Samozřejmě to začalo uplně nevině přestala jsem jíst sladkosti a všechny tučný věci..zhubla pár kilo a vlastně jsem s tou dietou chtěla už skončit, a taky skončila..jenže pak se naši rozvedli..zničeho nic od nás táta odešel a já si řekla, že přestanu jíst na truc..takže asi rozvod rodičů odstartoval moji poruchu příjmu potravy.....

Moje původní váha v té době byla něco kolem 50kil...a kdyžmě odvezli na dětskou psychiatrii v Motole měla jsem už pouhých 34 kilo...Když si , ale vzpomenu co všechno jsem dělala než moje tělo vypovědělo službu a zkolabovalo, připadám si nyní jako blázen ...
Byla jsem na tom už tak špatně, že jsem dokonce každou pul minutu chodila plivat sliny třeba do umyvadla nebo do záchodu ptž jsem se bála abych v puse neměla kousek vlasu nebo chloupku a já nevěděla koik má vlas kalorií!!!!...ANO až takhle moc špatně jsem na tom kvůli anorexii byla....O stavu svých vlasů radši ni nepovídám opravdu vypadávaly po trsech...ale nejhorší bylo to jak se mi neustále zatmívalo před očima,někdy jsem byla tak slabá, že jsem nedokázala ani vstát z postele.....:(

V Motole jsem strávila téměř tři měsíce...nejhorší pro mě bylo to, že na jídla byly určený limity ..na oběd třeba půl hodiny, ale já byla zvyklá jíst strašně dlouho ptž jsem potravu kousala do tý doby než z ní byla voda ptž jsem si mylslela že když z jídla bude voda přiberu min...jeden plátek chleba jsem dokázala jíst až 2 hodiny!!:(:(a u jednoho obědu jsem dokázala strávit až pět-šest hodin!!!!!dokavad jsem vše nerozkousala až z toho byla voda...hodněkrát sem limit přetáhla a když někdo limit přetáhl to co nesnědl mu sestřička rozmixovala a sondou vpravila až do žaludku...bylo to strašný už jen když si vzpomenu jak mi ta gumová hadička procházela nosem až do žaludku je mi špatně:(:(...Ale jinak jsem to tam měla ráda, ptž jsem měla štěstí na dobrý kolektiv..dokonce jsem na chvilinku po návratu z nemocnice domů uvažovala o tom, že zase přestanu jíst abych se tam vrátila...ale zase mě to rychle pustilo, ptž už sem nechtěla ublížit lidem co jim na mě záleželo!!!!!

Vím, že jsem v tý době strašně moc ublížila svý rodině ptž jsem na ně kvuli změně nálad, kterou anorexie vyvolává , dokázala někdy být až neuvěřitelně ošklivá:(:(je mi to líto a chtěla bych vrátit čas ..hlavně kvuli mamince ptž ta pro mě naplakala tolik slz když mě prosila abych jedla:(:(moc se omlouvám:(:(..
Naštěstí jsem se uzdravila...tedy k jídlu už nikdy nebudu mít vztah jako před anorexií to vím...ani ted vlastně moc jídlo nemám ráda..kdyby neexistovalo ani by mi to nevadilo, ale už jsem starší o pár let a vím, že to nemá cenu se tím tak zabívat..jsou horší věci na světě....a ačkoliv se ted opět snažím zhubnout věřím, že už nikdy neskončim tak jako před pěti lety.......

Vím, že anorexií trpí čím dál tím víc lidí a dokonce i muži(já osobně jsem v motole za ty tři měsíce potkala 3 kluky co meli anorexii), ale doufám, že butete mít alespon trochu víc rozumu než jsem měla já...stačí když si uvědomíte jak moc byste ublížili lidem co vás mají rádi...takže holčiny držím všem palce bud' aby ste se nikdy s touto nemocí nesetkali a pokud už se tak stalo:(, tak aby vás nepřeprala BUD'TE SILNĚJŠÍ!!!:-*