Být tvůrcem svého života

26. ledna 2013 v 2:06 | Mili |  Jít za svými sny
Včera jsem byla sama doma a jen tak jsem si brouzdala po netu, po všech možných stránkách a najedné jsem objevila krásnou větu, která mě donutila se zamyslet a tak trochu si nočně zafilosofovat(nevím jestli jsem to napsala správně:D tak kdyžtak pardón:-P)
Věta zněla takto:
"Jsme tvůrci našich životů a můžeme vytvářet příběh, ve kterém hrajeme hlavní roli.'

Bezesporu to je věta pravdivá. Jen mi přijde, že někteří lidé nemají zrovna moc možností být až tak svobodní tvůrci svých životů. Někdy se někomu přihodí něco zlého a smutného a nástroje k tomu, aby pořádně mohli chytit opratě svého života scházejí.
A pak jsou tu tací lidé, kteří mají všechny možné prostředk,y jak udělat svůj život lepší, nebo jak samy sebe udělat lepší a bojí se toho, bojí se toho, co by ta změna mohla udělat, nebo se bojí selhání-> do této skupiny se asi musím zařadit já. Kolikrát si říkám život je plný výzev, je plný krásných věcí, tak proč sakra okolo sebe hledám jen to špatné, to co se mi nedaří..a tak podobně.
Asi bych se opravdu měla zamyslet nad tím ,co krásného mi život dává, všímat si maličkostí.
Dneska mě například potěšil prodavač v krámu, který nejen že byl strašně příjemnej a milej, ale ještě mi tím vykouzlil navíc úsměv na tváři hned po ránu:-) a to je přece krásný ne?-> Dřív bych si něčeho takovýho ani nevšimla, ale dneska jsem asi začala všechno vnímat trošku jinak:-) Tak v tom musím pokračovat a třeba zjistím, že to tu na tom světě není zase až tak černý jak jsem si myslela a třeba se konečně kopnu do zadnice a udělám něco proto, abych měla takový život jaký si představuji ve svých snech♥

 

Stááášně se mi líbí♥

25. ledna 2013 v 0:57 | Mili |  LOVESTORY a vše, co k tomu patří:-)
Tenhle článek bude opravdu kraťounkej ..nechci nic zařeknout:-)...už dlouho se mi nestalo, že by se mi nějakej kluk líbil tak moc a já ho fakt strašně toužila poznat...on je fakt úplně dokonalej, je roztomilej, má v sobě něco takovýho nepopsatelnýho-charisma či jak to nazvat...a dokážu si s ním dlouhý hodiny(a dny) psát a pořád si máme co říct:-) což se mi opravdu dlouho nestalo...prosím, prosím držte mi tohle úterý palce, protože se s ním uvidím :-)
Už teď přemýšlím, co si vezmu na sebe, a o čem si budeme (při mém super introvertismu) povídat:-) ale zařekla jsem se že tentokrát hodím svoje NEkomunikační schopnosti někam hodně daleko a prostě to prolomím:) Bože jsem táááák NERVÓZNÍÍÍÍÍ!!!:D♥


Wish 1 - přestat být introvertem

3. ledna 2013 v 4:31 | Mili |  Jít za svými sny
Říkala jsem si, že bych se o svůj blog měla začít trošičku víc starat...taky se tu častěji ukazovat né jen jednou za sto let:-) A tak jsem začala tím, že jsem vytvořila novou rubriku "Jít za svými sny"...Myslím, že už z názvu je jasné o co se jedná:-) jednou za čas vždycky zveřejním jedno přání, za kterým si půjdu a potom budu popisovat cestu k cíli:-) a na konci zhodnotím jestli se mi to povedlo..nebo jestli jsem opět svůj sen zakopala někam hluboko pod zem jako to dělám obvykle...takže je tu přání číslo jedna a tím je to nejpodstatnější a pro mě asi nejtěžší : KOMUNIKACE aneb přestat být introvertem.

Ani nějak moc nevím jak začít...ale zkusím to teda od začátku. Už jako malá jsem se potýkala s tím, že všichni měli víc radši moji mladší sestru. Tím tedy nemyslím rodiče, to určitě né ty nás mají radi stejně a nikoho neupřednostňují...ale například kamarádky mojí mámy, ty sestru vždycky milovali a mě si ani nevšimly, nebo moje teta, která žije v Německu, vždycky, když k nám přijela... sestru objímala půl hodiny zatímco mě obejmula na pikosekundu, aby se neřeklo...a já jsem se tím tak nějak naučila žít prostě moje extrovertní roztomilá sestra byla oblíbenější...já pro všechny byla ta, co se s nikým nebaví a jen leží zavřená v pokoji nikam ani moc nechodí, protože kamarádů má po skromnu...a já si na to tak nějak prostě zvykla....Potom jsem vyrostla, v určitých obdobích života jsem nějakej ten náznak extrovertismu i pocítila...například v šestý třídě jsem měla takovou svoji partu kamarádek, s kterýma jsme lumpačili:D...zkoušeli poprvé kouřit a tak podobně...ale tohle období se brzo zase změnilo...a to konkrétně po nástupu na střední.
 


Bude tento rok konečně ten šťastný?

1. ledna 2013 v 1:19 | Mili |  Diary
Jak na Nový rok, tak po celý rok....

Vždycky jsem se tímhle heslem snažila řídit...a tak jsem 31. prosince vždycky hýřila optimismem...koukala se z okna na ohňostroj a říkala jsem si jooo tenhle rok bude skvělej! Musí bejt!...Ale nikdy se tak nestalo...
Pro mě osobně byl rok 2012 poměrně dost špatnej:-(... v rodině mi onemocněla sestřička, dokonce až tak, že jí museli odvézt do nemocnice:'-(...pak se to spravilo a špatnou zprávu jsem se dozvěděla o mamince, že bude muset na operaci:'- (to už mě málem položilo úplně a v nepodlení řadě jsem na vyskoké nezvládla zkoušku z matematiky, takže jsem nemohla postoupit do třetího závěrečného ročníku...když to tu tak vypisuju a vidím, co mě všechno potkalo začínají se mi do očí drát slyzy:-(...A právě ot om je můj dnešní článek...jak jsem říkala na začátku :vždycky jsem hýřila optimismem a s úsměvem na tváři jsem vítala nový rok....dnes sedím...tiše piju alkohol a po tvářích se tu a tam zakoulí nějaká ta slza (co si budu nalhávat hodně slz)...a tak si říkám...možná mám letos toho úplně nejsmutnějšího silvestra, ale třeba o to lepší bude tento rok...rok 2013- že by se konečně symbolika nešťastného čísla stala pro jednu osůbku jménem Mili konečně tou pravou?
Třeba ano:-) a o cestě za lepším rokem vám budu podávát reporty tady na blogu:-P.....Krásný nový rok 2013 vám ze srdce přeje vaše Mili♥ Jo a hlavně to zdravíčko, protože to je to nejdůležitější o zbytek můžete zabojovat, ale zdraví je nevyzpytatelný...mám vás ráda:-* Jo jen tak mimochodem na té fotce je moje maličkost:D

Moje nová holka:-)

21. prosince 2012 v 20:25 | Mili |  Diary





A jako správný muzikant jsem jí dala už i jméno...tak prosím toto je moje Stella:D...Už strááášně dlouho jsem si přála umět hrát na nějaký nástroj a přinejlepším na klavír nebo kytaru...jelikož klavír je na náš byt poněkud neskladný jasná volba byla ta kytara a já teď mám neuvěřitelnou radost...letošní Jěžich mi prostě splnil moje dlouholeté přání:-)juhůůůůů!....Možná až se časem něco pořádnýho naučím tak na můj bloček hodím i video, ale to nevím jestli se odvážím...ale chtěla bych:-)...


Mějte se zatím všici moc krásně o vanočních svátcích:-) A'ť se vám plní vaše přání ať už jsou jakákoliv:-)

Přemýšlím, že si pořídím domácího mazlíčka:-)

1. prosince 2012 v 1:14 | Mili |  Diary
Po dlouhé době píšu novinky ze svého nudnééého života:D....Jak sám nadpis napovídá, docela dost se ségrou rozmýšlíme, že bychom si po Vánocích koupily nový přírustek do naší tří členné rodiny:-)..Konkrétně by to měl bý zakrslý králíček pokud možno samička, protože když mi bylo 11 let měla jsem králičku, která se jmenovala Sára a mě se po ní od té doby co odešlaa do zvířecího nebíčka moc stýská:-(
Úplně jsem se do tý myšlenky pořídit si zvířatko ponořila...mamka by s tím sice vůbec nesouhlasila, ale když jednou přijde domů z práce a králíček bude už doma pochybuju, že by nezměkla... Sárinku měla taky moc ráda:-)

Se ségrou už vymýšlíme i jména:-) já jsem chtěla aby se jmenovala Majla, Dakota nebo Aria, ale pak jsme se společně domluvily na jménu Fornettka já nevím jak vám ale...přijde mi to docela roztomilý:-) :D a vždycky se mi líbilo, když jsem potkala někde někoho, kdo měl zvíře, které se svým způsobem jmenovalo legračně a originálně...jedna ségřina kamarádka měla třeba pejska, kterej se jmenoval Tequila:-) a to se mi fakt moc líbílo:-)


Z mého okna:-)

27. října 2012 v 15:13 | Mili |  Diary
Osobně sice nejsem moc příznivcem zimy, ale když jsem ráno vstala z postele a vyděla tu bílou peřinku, tak se mi okamžitě vykouzlil úsměv na tváři:-)...a tady je pár fotek, které jsem zachytila z mého okna:-) Předem upozorňuji, že fotím obyčejným(poměrně i levným) foťákem od Kodaku, takže kvalitka nic moc:-)ale mě se to i tak líbí:-) Hlavně ty dvě tramvaje jak se krásně míjejí-i když je to dost rozmazaná fotka:D:-)↓↓



To je moje srdce

10. října 2012 v 0:34 | Mili |  Téma týdne na blogu.cz
S hlavou vztyčenou kráčí dívka, je bezstarostná, na rtech úsměv, v očích ji švitoří hvězdičky. Prochází temnou a osamocenou ulicí, ale ona není sama, vidí barvy duhy, slyší melodii, melodii srdce.
Začíná pršet. Cítí kapky deště, které ji tančí po kůži, nastaví dlaň...usměje se a do ticha zakřičí: To je moje zamilované srdce.


S hlavou sklopenou kráčí dívka, je utrápená, rty semknuté, v očích prázdno. Prochází rajskou zahradou plnou barev a lidí, ale ona je sama, vidí šeď a prach, slyší žalozpěv, žalozpěv srdce.
Začíná pršet. Cítí kapky na svých rtech, slané kapky, které ji tečou po tváři, nastaví dlaň...do které složí hlavu a do ticha zašeptá: To je moje zlomené srdce.


Já tomu klukovi fakt nerozumim!

2. října 2012 v 22:15 | Mili |  Diary
Ti drazí z vás, kteří si přečetli můj minulý článek vědí o kom je řeč. Před dvěma týdny mi poslal onu osudnou sms, která vlastně znamenala konec našeho "vztahu" a zároveň kamarádství(spíše tedy kamarádství o vztahu se moc hovořit nedá. Od onoho dne jsem se každou noc před usnutím modlila za to aby napsal...cokoliv...třeba jen jak se máš, abych věděla, že chce semnou zůstat v kontaktu alespoň jako kamarád jak slíbil....A ono přání se splnilo...On předevčírem skutečně napsal ahoj jak se máš...jenže ono by bylo možná lepší, kdyby to nikdy neudělal. Vždycky jsem byla toho názoru, že když se někdo někoho zeptá jak se dotyčný má...tak to dělá z toho důvodu, že ho to opravdu zajímá, že chce začít nějaký rozhovor...popovídat si. Ale to jsem se asi mýlila.
Když na mě vyskočilo okýnko s jeho jménem, nejdřív sem ani nedýchala..znovu jsem si vzpoměla na to co jsme spolu zažili a byla jsem šťastná, že vůbec napsal, že je to charakter, kterej chce alespoň to kamarádství zachránit. Tak jsem mu odpověděla a zeptala se, co on a co jinak dělá jak mu jdou zápasy... čekala bych, že když se někdo někoho na něco zeptá tak dostane odpověď...ale nééé pán je asi z jiný planety, kde se asi lidé neobtěžujou své "kamarádce" odpovídat....Tak proč sakra vůbec psal? Proč se obtěžoval kliknout na moje jméno a ztrávit 10 vteřin svýho drahocennýho života, aby mi napsal 4 slova pak se odpojil a už neodpověděl. Co to je? To jsem opravdu nikdy nezažila.... a já myslela, že je to normální dospělej kluk, ale opět se asi projevila moje naivita:-( Zrovna, když už jsem konečně usínávala s pocitem, že se kvůli němu nebudu trápit-že na to je život krátkej a měla bych si ho užívat, začlo nové kolo, kdy jsem pokaždý ze školy běžela abych zapla net(s takovou tou blaženou naivitou, kdy jsem se usmívala a čekala jak tam bude jeho psaní) a přečetla si jeho odpověď, která vlastně nikdy nepřišla a ani nikdy nepřijde a asi o ní už ani nestojim...
Jen je to celý prostě k nepochopení...opravdu opakuju se, ale tohle sem nikdy z žádným klukem nezažila takže doufám, že je to poprvé a naposled...nejradši bych mu od plic napsala, že lituju chvil, které jsem s ním strávila a nejvíc že lituju "oné" nejdůležitější chvíle!!Která byla důležitá asi jen pro mě ...pro něj to nejspíš bylo jen....:'-(:'-(...škoda mluvit.... Ale už neztratím ani jedinou sekundu ze svého života kvůli tomuhle člověku, který se teď někde usmívá a baví, zatímco já po nocích mokřím polštář slzama:-(....Jsem opravdu ráda, že mám svůj blog a, že jsem se z toho konečně dokázala vypsat.

Po dlouhé době...

29. září 2012 v 12:51 | Mili |  Diary
S hrůzou jsem zjistila, že už jsem opravdu dlouho nic nenapsala (což třeba spoustu lidí ocenilo:D) ale já ne:-) Mám svůj blog ráda, tak se budu snažit se tu zase objevovat častěji.
No není tomu tak dávno, co jsem k blogu zasedla a chtěla napsat super, optimistický článek plný dojmů z nové "možná lásky".
Bylo to asi před 14ti dny,kdy jsem otevřela stránku blogu a už jsem měla prsty na klávesnici a chtěla jsem se pochlubit jakého skvělého a dokonalého kluka jsem poznala(znali jsme se teda už 2 roky-ale jen jako kamarádi), když v tom na mě zavolala mamka, že s něčím potřebuje pomoct, tak jsem stránku vypnula a řekla si: No což napíšu to zítra…'Jenže to jsem nevěděla, že o den později už bude všechno jinak:-(
Je to tedy všechno takový komplikovaný, takže kdybych to měla popisovat do detailů, byl by to román. Ale ve zkratce, jak už jsem řekla s tím klukem jsem se znala už přes dva roky z vejšky, ale byl to prostě jen můj kamarád, který byl na víc zadaný a ačkoliv to byl opravdu moc krásný kluk, po kterém div nejely i naše mladé profesorky ve škole, já na něj nikdy nekoukala jinak než jako kamarádka. Jenže v srpnu jsem se dozvěděla, že on by mě rád poznal i z jiné stránky než z té kamarádské(což mi docela vyrazilo dech, protože jsem si rozhodně nikdy ničeho nevšimla: -)) a tak jsme se na jedné akci s našima společnýma kamarádama dali tak nějak "na zkoušku" dohromady…Jenže nejprve to nešlo->z mé strany a já mu napsala, že je pro mě težký ho brát jinak než jen jako kamaráda…což ho mrzelo a vypadalo to, že to skončí dřív než to začalo. Jenže jsme to zkoušeli dál a ve chvíli kdy jsem konečně zjistila, že tohodle kluka začínám mít ráda víc než jen jako kamaráda se zase on rozhodl, že to asi nebude fungovat->respektive já potřebovala trochu času si to všechno ujasnit, ale on už asi tu trpělivost čekat moc neměl:-( Nejhorší bylo, že mi tohle oznámil přes sms, když jsem byla v práci a ačkoliv rozhodně nemám ve zvyku brečet na veřejnosti vytryskly mi nekontrolovatelně slzy a nemohla jsem to zastavit…a zrovna v tu chvíli kolem mě šla šéfová a začala se vyptávat, co se děje a jestli mi není špatně …a už jen podle těch slz jsem poznala, že jsem toho kluka měla opravdu ráda a začínala jsem být zamilovaná….
Takže místo šťastného a optimistického článku je tu opět smutná Mili se zlomeným srdcem: -( a co je nejhorší? Že teď už nejsme ani ti kamarádi..což mě na tom bolí asi nejvíc…


Dneska mi alespoň trochu zvednul náladu tento text, moc se mi líbí a myslím, že je hodně pravdivej:

Život je příliš krátký na to, aby jsme se ráno budili s lítostí.
Takže miluj lidi, kteří s Tebou zacházejí správně a zapomeň na ty,kteří tak nečiní.
A věř,že všechno se děje z nějakého důvodu.
Když se ti naskytne šance - ber ji...
Když ti změní život - dovol to...
Nikdo neřekl, že to bude jednoduché. Slíbili jen,že to bude za to stát!


A od dnešního dne se budu podle něj řídit! Protože si moc dobře uvědomuju, že jsem šanci s ním měla, ale sama jsem ji zahodila, tím, že jsem to od začátku až moc brala rozumem a né srdcem... "Když se ti naskytne šance- ber ji..."-Přesně tak! už žádnou šanci nenechám proklouznout mezi prsty:-)

Jaký film tě za poslední dobu nejvíce zaujal?

9. srpna 2012 v 19:20 | Mili |  Když zaslechnu otázku
Jedním slovem: Elegy.(V Česku známý pod názvem Umírající zvíře)
Znám ho už poměrně déle, ale nemohu jinak než ho doporučit dále. Hrají v něm: nádherná Penelope Cruz (milí pánové je se na co koukat Penelopečka se vám v něm odhalí:-p), Dennis Hopper a můj oblíbenec Ben Kingsley. Nebudu tu samozřejmě prozrazovat úplně celý děj, to byste z toho nic neměli, ale určitě si myslím, že osloví spíše starší publikum - tím myslím lidi jako jsem já:D Takže od dvacítky vejš:-)ale nechci podceňovat ostatní kategorie:-)...V kostce: je to příběh o lásce mezi profesorem a studentkou, z čehož vyplývá, že hlavním problémem, který se tu řeší je jejich obrovský věkový rozdíl. Možná ten film miluju, protože se v něm vlastně úplně vidím. Můj vztah s o mnoho starším mužem byl ze všech stran zatracován. A když ke mě dolehly věty typu ...Až Tobě bude třicet-čtyřicet, on bude nejspíš na smrtelné posteli, tak jsem se už naštvala úplně a všem jsem odpovídala: A kde máte tu jistotu, že neumřu dřív já než on'?? A na tohle odpověď nikdo, nikdy nenašel:-)...A o to podobné jde i ve filmu. Šedesátiletý David se neustále užírá myšlenkou jeho věku a toho, že Consuela je tak mladá a má před sebou spoustu let života. A nakonec to dopadá tak, že mladá a krásná Consuela onemocní( ale jak to vše dopadne to už se samozřejmě musíte podívat samy:-)......A všichni si tudíž po shlédnutí filmu můžeme uvědomit, že o věku láska prostě není! A nikdy nebude! A já opravdu děkuji za tento film, protože je opravdu nádherný a plný hlubokých myšlenek díky čemuž se řadí mezi mé oblíbené filmy, které si budu pouštět třeba dvacetkrát a stejně se mi neomrzí:-) Vřele doporučuji!

A abych vás ještě o něco více nalákala zde pár skvostných myšlenek a vět, které ve filmu zaznějí:
"To, že jsi majetnický, mi nijak nepomůže. I malé děti si hlídají své hračky, dokud je neomrzí a nechtějí zase nové. Bude to takhle i mezi námi dvěma??"
"Ale my nikdy nevidíme člověka, vidíme jen tu hezkou slupku, blokuje nás bariéra krásy. Ano, jsme tak oslněni vnějškem, že se nikdy nedostaneme dovnitř.(->Moje nejoblíbenější věta)
"Stáří není pro sraby"
"Jak je možné, že se i já stále dokola účastním živočišné stránky lidské komedie?"

Pokud se třeba stane ten zázrak a někdo zavítá k tomuto článku:-) můžete se pochlubit, který film byste dopuručili vy dál, nebo jestli jste Elegy viděli jaký dojem probudil ve vás, budu jedině moc ráda:-)



To je tak, když člověk potká expřítele:-))

20. července 2012 v 16:08 | Mili |  Diary
Určitě se to už spoustě z vás stalo. Vlastně ani nevím, jestli je to situace komická či tragická...nejspíš to bude asi záležet na tom v jakým stylu jste se rozešli. Když budu konkrétní u mě teda rozchod s tímto dotyčným nebyla žádná sláva. Rozešla jsem se s ním já a on mi dlouho po rozchodu ještě psával a volal a prosil o druhou šanci(respektive už asi o pátou šanci). Jenže tento dotyčný je nejlepší kamarád mýho strýčka(nejmladšího brášky mojí mamky) tudíž se i po tom rozchodu občas stávalo, že jsme se viděli, pozdravili se a dál si hleděli svýho:-). Když se to tak vezme ono totiž není, tak hrozný ho potkat samotnýho někde na ulici, ale potkat ho v autobusu s jeho novou přítelkyní, kde není úniku?? To byla panečku jízda:D
Asi nejvtipnější na tom bylo, že když jsem nastoupila společně se ségrou oni dva seděli pouze vedle sebe ani za ruce se nedrželi, ale jen co mě viděl (pozdravil) a já si se ségrou sedla za ně (jediný volný místo a ségra je lenoch) hned jí dal ruku kolem krku a začal tam s ní cukrovat:D:D Bylo to opravdu poměrně legrační, protože si asi myslel, že mi tím hejbne se žlučí nebo co:-), ale já měla pouze chuť té holce zaťukat na rameno a poradit jí ať uteče dokud je čas:D:D...No jsem zvědavá kolikrát ho ještě potkám:-)pro jistotu radši změním linku autobusu.:-P


Hřát si na prsou hada

24. června 2012 v 21:34 | Mili |  Moje výplody fantazie
Po dlouhé době přicházím s dalším výplodem mé fantazie...tudíž s další povídkou. A jelikož stále platí, že nejproduktivnější jsem během hluboké tmy, tak tato povídka vznikla někdy kolem půl třetí v noci a nyní Vám toto dílko představuji:-). Tak snad se bude alespoň trošku líbit:-)

Seděla u stolu. V ruce držela zrcátko a snažila se upravit svůj, již tak dokonalý obličej. Soustředila se. Vedla tenkou linku kolem očí a kousala se přitom jemně do rtů. Dodnes si do posledního detailu pamatuji, jak u toho vypadala.
Miloval jsem ten její soustředěný výraz. Tenkrát jsem byl skálopevně přesvědčený, že kdyby pod našimi okny začaly jezdit tanky, ona si toho ani nevšimne. Pramínky blonďatých vlasů jí padaly do čela. Nervózně se je snažila odhrnout na stranu. Byla u toho tak roztomilá a ještě víc, když se začala mračit, protože jí ty neposedné pramínky kazily její snahy o perfektní výsledek. Zbožňoval jsem tu její malinkou vrásku, která se jí vždycky udělala uprostřed čela, když se jí něco nelíbilo. Jako by to všechno bylo včera. Stále si pamatuji náš rozhovor před tím, než jsem jí poprvé představil… JEHO.
"Lásko, co víc na sobě chceš ještě vylepšovat? Jsi dokonalá. Přijdeme pozdě."
"Ještě chvilku vydrž. Chci vypadat trochu k světu, aby se mě nelekl hned mezi dveřmi."
"Tebe by se nelekl nikdo, zlato, protože jsi krásná. Ale kdybych věděl, že ta naše malá dohoda, že tě nejlepšímu kamarádovi představím, až si budeme jisti, že je to mezi námi dvěma vážný, způsobí tvoji tří hodinou přípravu, představil bych ti Šimona už první den, co jsme se potkali."
"Ne, ne, ne. Jsem stoprocentně přesvědčená, že až teď je ta nejideálnější doba začít mě seznamovat s tvými přáteli."
"A co když se ti nebudou líbit?"
"Tak to se pak nedá nic dělat a budu se muset naučit mít je ráda, protože tě miluju. A navíc podle toho, co mi o Šimonovi vyprávíš, vypadá jako fajn kluk."
Fajn kluk, fajn kluk, fajn kluk. Kdybych to jen malinko tušil. Jenže tenkrát jsem ti v blažené nevědomosti odpověděl větou, která mi dnes, tak hořkne na jazyku.
"Je to ten nejlepší kamarád ze všech, takže se ti stoprocentně líbit bude. Nemůže se dočkat toho, až tě konečně pozná. A já se nemůžu dočkat toho, až vás představím a budeme konečně moct společně podnikat spoustu bláznivých akcí, na které jsme se Šimonem specialisté."
"Neboj se o těchto vašich akcičkách, už jsem taky hodně slyšela. A ze všech stran. Nedávno se mě naše zvědavá sousedka ptala, co to bylo za dva blázny, co tancovali pod jejími okny tango s růží v puse. Musela jsem dělat, že nemám ponětí o čem mluví. Ale asi mi to moc nevěřila, protože odešla se slovy, co je to dneska za mládež, která neví, co chce. Jednou má holku, po druhé kluka. Myslela jsi, že jste gayové, ty truhlíku."
"To je jen setina toho, co všechno dokážem vymyslet a teď už budeš toho všeho součástí i ty."
"No panečku, to abych se rozloučila se svou reputací sladké a slušné holky."
"Už se na to, tak moc těším, lásko."
A zase ten obraz, vejdu dovnitř a už od předsíně je mi jasné, co uvidím. Slyším tebe. Slyším i JEHO. Ale ještě nevidím JEHO tvář. Slyším jenom ty hlasy. Hluboké vzdechy. Šahám na kliku. Cvakne. Otevřu dveře a…
Fajn kluk, fajn kluk, fajn kluk…
"Lásko, když si budeš kousat nehty, moc parády nenaděláš."
"Jsem nervózní."
"Proč? Nemáš jediný důvod. Šimon o tobě ví skoro vše, zná tě z fotek, z vyprávění. Nemáš se čeho bát."
"Dobře budu ti věřit. Miluju tě, Kristiáne."
Prý miluju tě, Kristiáne. Možná si jen tenkrát zapomněla dodat, že to slovo má určitou délku trvanlivosti a hlavně to, že za chvíli změní adresáta. Dneska, to říkáš JEMU, že je to tak? Bože, stále ten obraz před očima. Chci ho vymazat z paměti.
Šahám na kliku. Cvakne. Otevřu dveře a …
"Já tebe víc."
"Á támhle jde, pojď zlato."
"Ahoj lidi, no konečně. Ty musíš být ta dokonalá a krásná Sandra, o které mi bylo neustále vyprávěno. Vyvolená našeho Kristíka, že?"
"Ano, to jsem já, moc mě těší, Šimone. Jsem moc ráda, že tě konečně můžu poznat."
" Potěšení je na mé straně."

Pořád si tu scénu přehrávám v hlavě. Stisknutí ruky. Pohled do očí. Přátelský úsměv… Ne teď už to vidím. Dlouhé stisknutí ruky. Dlouhý pohled do očí a ten tvůj známý, nesmělý úsměv, kdy jen těžko skrýváš červenání.
Šahám na kliku. Cvakne. Otevřu dveře a …
Potěšení bylo na tvé straně? Opravdu? Hade…!

Jedno všední ráno

11. června 2012 v 12:53 | Mili |  Téma týdne na blogu.cz
Nekřesťanská hodina 7:00 a budík zvoní na poplach. Moje ruka se snaží natáhnout, s co nejmenší námahou po čudlíku na vypnutí a já začínám závidět Saxaně, protože ať chci nebo ne moje ruka víc protáhnout nejde. Tudíž mi nezbývá nic jiného než se vykopat z postele a dobelhat se k vypínači, který má budík jednou pro vždy umlčet. Zatímco se blížím k budíku stylem lenochoda, ten chudák plechovej může být rád, že nemá uši, protože tolik nehezkých pojmenování, kterými svůj budík čestuji, málokdo slyšel během jedné věty. První ranní akce za mnou a já se můžu protáhnout a ospale zívnout, tak, že by i řev lva v divoké Africe byl oproti mému nazván amatérským. Poté musím samozřejmě zhodnotit počasí za okny. A pokud venku neprobíhá zrovna plískanice, kterou by mohli závidět i filmaři, kteří se snaží natočit dokument o živelných pohromách, mohu přejít na ranní fázi číslo dvě.
A tak se vydávám napříč kruté pravdě, která mě děsí, už když jdu předešlou noc spát. Ta věc, která mě čeká v tuto chvíli je, rozumějte mi, velmi těžká, mnohdy mám obavy, že vícekrát tento proces už nezvládnu, ale přesto v sobě každé ráno najdu odvahu a podívám se na onu věc, která pro jistotu zdravého zraku neměla být nikdy vyrobena-zrcadlo. Ano, přichází fáze: "Udělej ze sebe člověka, ať u tebe na cestě do školy nezastaví odchytové auto s domněnkou, že konečně našli toho orangutana, co jim utekl ze zoologické zahrady".

Akce "kráska"začíná. Otevřu skříňku, kde uvidím malou plastovou krabičku a nevěřím vlastním očím, když si čtu, co všechno tento výrobek slibuje. Jsem celá nedočkavá hlavně z příslibu, že i kdybych náhodou byla 24 hodin vzhůru, budu vypadat neodolatelně a svěže, jako bych celou noc spala, jako spokojené nemluvně. Naberu si bohatě onu zázračnou hmotu do dlaní a rozetřu po obličeji. S napětím v očích sleduji v odraze, jak se začnou plnit sliby vypsané na kelímku. Chvíli se nic neděje, kruhy pod očima nemizí. Znovu zkontroluji krabičku ze všech stran zda-li na ní není napsané něco ve smyslu: účinky se dostaví až za pár minut, nebo 0,0001% z testovaných žen nezaznamenalo žádné změny, ale nic takového nenajdu. I přes tento "malý" zádrhel se nevzdávám a pokračuji ve zkrášlovacím procesu.

Když už jsem nezískala pleť snů, vrhnu se na očka. Pročešu řasy kartáčkem namočený v černé barvě a začínám počítat, v reklamě mi totiž jedna ze zoufalých manželek slibuje, že budu mít svůdný pohled a řasy budu počítat po miliónech. Ale ať se snažím, jak se snažím, můj pohled vypadá spíše jako by mi do očí právě vletěla moucha a já se ji vehementním mrkáním snažím vyprostit z mé oční bulvy, která rozhodně není žádným dočasným příbytkem pro nikoho z hmyzí říše. Nehledě na to, že už jsem se lehce začala strachovat toho, že než napočítám do miliónu ujede mi autobus a já nedorazím včas do školy. Ale k mé smůle se nic takového nestane, protože stačí napočítat zhruba do 50 a je hotovo, takže zázrak se opět nekonal. Takže jediný, kdo je tu nakonec zoufalý jsem já.

Tudíž mi nezbývá nic jiného než se snažit napovrch projevit alespoň tu moji vnitřní krásu. Říká se to tak nějak ne? Ostatně například mého profesora matematiky stejně asi víc bude zajímat jak vypočítám matematický příklad, v kterém jsou většinou přítomny všechny písmenka z abecedy a číslice nikde žádná, takže ani nevadí, že jsem se nijak neprocvičila v počítání do miliónu.
Takže ranní, marný, zkrášlovací proces za mnou a já vyrážím po dlouhém boji se svým nijak nevylepšeným obličejem do školy a pro sichr půjdu raději těmi nejtemnějšími uličkami (člověk nikdy neví, to odchytové auto může číhat opravdu kdekoliv): - ).


Píše ti mé srdce

8. června 2012 v 2:49 | Mili |  Moje výplody fantazie
Víš, jaké to je cítit se jako ve tmě? Je to jako by situace, v které se nacházím, byla naprosto bezvýchodná a já stále tápala na jednom a to samém místě…pořád dokola jako v začarovaném kruhu, z kterého nemám nejmenší šanci se dostat.
Trhám tě pryč z mého srdce a dusím se vlastními slovy, které se ze mě hrnou v pošetilé touze říct, co vše mám na srdci, co všechno jsme udělali špatně, a že toho bylo víc než dost o tom už jsi se sám přesvědčil.
Je mi už vše jasné…vím proč to vše skončilo. Protože jsi až příliš kreativní a stvořil sis své vlastní mistrovské dílo, jenže já nejsem papír, který si můžeš nalinkovat podle svého, proto jsem neodpovídala tvé představě onoho mistrovského díla. Nechápej mě špatně nechci být nevděčná, pravděpodobně to zní zvláštně, ale je to tak…když jsem tvé falešné city prokoukla, dostal si mě do situace, kdy jsi mě přinutil předstírat: vše byla jen má role, moje láska, moje touha, moje vášeň. Oplácela jsem ti stejnou mincí. Herecký výkon na jedničku.
V tvém perfektním úsměvu byla prasklina a já jí objevila, i když si se jí snažil tak moc skrýt. Jenže, některé věci neskryješ, ať se snažíš sebe víc.
Ano to je bilance naší lásky dal jsi mi lekci, která je k nezaplacení, teď už vím, že se můžu spoléhat jen sama na sebe, zlomil jsi mi srdce vím, že si to neuvědomuješ, protože to neudělalo žádný zvuk, který by ti nějak napověděl, přála bych si abys mohl vidět, jak vypadám uvnitř. Jak moc jsi mě rozbil.
Víš je to asi takový pocit, jako když zakopneš a padáš a kolem tebe není nic, čeho by ses mohl chytit. Jenže bezpečné místo pro pád neexistuje a proto to tak bolí.
Láska na bodu mrazu, co může být horšího, jako by vše kolem nás zamrzlo, city, upřímnost, nadšení. Postavili jsme si zdi lásky a já ti slíbila, že je nikdy nezbourám, dokud nebudu vědět, že je to správné a ten čas nastal dřív, než jsme si oba mysleli, zdá se to být až příliš kruté než aby to byla pravda. Ale je to tak. Už nezbylo nic. Jenom ticho. Nemám ráda ticho, protože křičí pravdu a křičí ji na všechny strany, tak potichu až to rve uši.
Když si ještě naposledy vzpomenu, že jsem visela na každém tvém slově a jako hlupák jsem si myslela, že mluvíš pravdu, musím se sama sobě smát. Říkával jsi mi "můj anděli" a já dnes už vím, že to byla jen hra. Děkuji za to prozření, děkuji za tvůj falešný smích, děkuji za vše, protože dřív jsem se s beznadějí v hlase ptala, kam mám běžet, abych utekla sama sobě? A díky tobě jsem zjistila, že nemusím utíkat vůbec nikam. Našla jsem svoji vnitřní sílu a zjistila jsem, že jsem mnohem silnější než si všichni myslí.

Ukončit-neukončit?

24. února 2012 v 21:43 | Mili |  Diary
Škola-dříve milované místo, kam jsem každý den chodila s úsměvem na rtech-dokonce i když jsme měli psát nějaký hooodně těžký zápočtový test, těšila jsem se na kamarády, na tu srandu tam, dokonce i na skvělé profesory na které jsem měla obrovské štěstí.Škole jsem říkala druhý domov a dokonce jsem tam byla i radči(a možná i častěji) než doma...jenže tento rok je všechno jinak:-(...moji dva nejlepší kamarádi školu ukončili-to by se dalo ještě přežít, protože se náš kruh studentů z prváku se spojil s tím druhým, kde jsem zjistila, že je taky pár super lidí...jen, ale do té doby než mi jeden z těch super lidí vyznal lásku...a já prostě nevím, co teď dělat. Mám toho kluka fakt ráda,ale jen jako kamaráda...protože a jednoduše ani žádný vztah rozhodně nehledám a už vůbec ne ve třídě(představa, že bych ho viděla každý den mě úplně děsí)navíc jsme každej úplně jinej!...on je z vesnice a ze zemědělské rodiny...já jsem Pražačka každým kouskem svého těla z rodiny zdravotnice a podnikatele, on nepije alkohol(ani kapičku) já miluju popíjení s kamarádama, s mamčou u televize, boření zábran při alkoholových akcičkách...a ještě ke všemu je mladší, sice jen o měsíc, ale mě bohužel už od mých 16let přitahují spíše starší muži čehož jsou mý bývalý přítelové důkazem....takže nejprvě to ve škole začalo, tak že jsem všude byli s polu, seděli vedle sebe na přednáškách, byly spolu ve dvojicích při školních pracích a jeli spolu dokonce na týden na praxi...jenže pak mi začlo vadit jak neustále vyžaduje přítomnost mé osoby jak na mě kouká jak na obrázek panny Marie div, že se ke mě nemodlil, to jak se mě pořád snažil dotýkat a hladit po ruce, .....musela jsem mu říct, že já bohužel necítím, to co on(nejde se k tomu přece přinutit, že ne?:-( ..),.takže jeho podhled zamilovaného člověka se změnil na pohled smutnýho týrajícího psa:-(...jenže já tak strašně nesnáším někomu ubližovat(i když nechtěně), ale kdybych teda přistoupila ke kroku, že bych mu tedy řekla, že spolu budeme...bylo by to asi jen z toho důvodu, že mu nechci ublížit a to je přeci špatně, ne?takže, co teď nebaví mě se mu každý den ve škole vyhýbat v přednášející místnosti si sedat co nejdál od spolužáků, kteří si to pak berou osobně a myslejí, že se s nima nechci bavit......dokonce přemýšlím i o ukončení studia...ne kvůli němu samozřejmě, ale tak obecně... chtěla bych začít pracovat abych se mohla odprostit od maminčiný sukně a to při studiu docela dost nejde...jsem teď strašně na vážkách, jsem už ve druháku což znamená, že k ukončení bakaláře zbývají už jen 3 semestry a já bych mohla mít titul....jenže...

Prosinec 2011

27. prosince 2011 v 1:42 | Mili |  Diary
ahojda:-)
Tak nějak jsem přemítala, co všechno se mi v prosinci událo a zjistila jsem, že když si to tak všechno sesumíruju byl prosinec opravdu plodný..bohužel se stala i jedna věc, která mi stále vhání slzy do očí...ale nechci aby tento článek byl moc smutný, takže, babičko mám tě v srdíčku a navždy mít budu♥♥♥
Vánoce za námi:-) a jelikož i já patřím k lidem, kteří jsou než na materiální věci spíše na ty duchovní..což znamená, že nejvíc radost jsem měla z toho, že doma mám svoji maminku a sestřičku a že konečně byly vyslyšeny moje prosby a namísto živého stromu jsem si vybojovala ten umělý:-)tak jsem byla maximálně spokojená!!(trhá mi totiž srdce když vidím ty chudáčky otrhaný ležet vedle popelnic, myslím, že když matka příroda stvořila stromy rozhodně nemyslela, že si za několik let lidé na ně budou věšet nějaký de..ntní ozdobičky...nejsem žádnej greenpísák, ale tuhle tradici jsem vážně nikdy, bohužel, nepochopila,....ale tak je to jen můj názor a chápu, že jiní lidé ho mají též rozdílný, takže dále to rozebírat nebudu...pro jistotu:-))...jak jsem se již jednou zmínila..o drahé dárky mi o Vánocích za posledních 5 let přestalo jít..tudíž není ani dívu, že dárek, z kterého jsem měla největší radost byl elektronický kartáček na zuby:D:Dihned po rozbalení jsem letěla do koupelny a zkoušela ho asi půl hodiny:D:D...když jsem zapla internet(abych se dozvěděla jak Vánoce oslavili přátelé) vyskočilo na mě asi milion statusů typu:joo dostala jsem xbox 360..joo dostal jsem novej drahej mobil a joo dostal jsem nejnovější model notebooku ...za prvé ani jsem do soboty nevěděla, co to xbox je a zadruhé se mi opravdu hnusí, to jak lidé berou Vánoce jen jako "konečně dostanu nějakej drahej dárek od rodičů a běda jestli tam ten novej noteebook nebude zabalenej"....zajímalo by mě jestli by tito lidé řešili nějakej podělanej notebook pokud by u vánočního stolu jeden člen rodiny chyběl:-(....nemám ráda novodobé zkomercializované Vánoce..přijde mi, že úplně zmizela tradice, která dříve těmto svátkům vládla...ani jeden status jak lidé pouštěli lodičky ze skořápek nebo jak rozkrajovali jablíčko...prostě jenom statusy s vyjmenovaným "zbožím", co všechno jim Ježíšek nadělil....jéée zase sem se nechala unést svým filosofickým hloubáním...takže opět toho pro klid a mír nechám:-)
Jen tak mimochodem den 26.12. se stal mým hooodně, ale opravdu hooodně oblíbeným, protože jsem ho strávila se svým vyvoleným:-)♥(jen on o tom ještě moc neví, že je tak moc vyvolenýD::D:D)...ne bylo to strašně fajn..pili jsme vínečko, povídali si o všem možném..učil mě hrát na kytaru a nakonecc jsem dostala i pusu:-*♥ a to vše za svitu svíčky:-)takže naprosto nádherně a romanticky strávený den:-)jsem momentálně velmi šťastný člověk:-)
A na konec se v tomto prosincovém článku musím zmínit i o svém"velikém" problému, který mám se svým spolužákem z vysoké...jsem z něho lehce zmatená, jelikož já ho beru jako moc hodného a dobrého kamaráda, jenže on mi den před Vánocemi vyznal lásku...tedy prostě napsal něco v tom smyslu, že se musí přiznat, že z jeho strany, to není jen o kamarádství, ale že ke mě něco cití...a teď jen, co s tím??:-(...situace je to tedy "pjekéjní".

Další články


Kam dál